"Když to není rozbité, nespravuj to."

Debureau, Jean-Baptiste Gaspard

15. dubna 2009 v 13:26 |  Ostatní umělci (skladatelé, malíři)
Debureau, Jean-Baptiste Gaspard
Francouzský mim, největší postava světové němohry. Narodil se 31. 7. 1796 snad v Kolíně v Čechách, zemřel 17. 6. 1846 v Paříži.
O jeho rodišti i původním jménu Dvořák moderní divadelní historie všeobecně pochybuje - kniha kritika Julese Janina (Debureau, Paříž 1832), kde se toto tvrzení objevilo poprvé, je značně nepřesná, plná zřejmých smyšlenek a Čechy s celým příběhem o rodině Debureauově se v ní objevily patrně proto, že je Janin považoval za vlast a domov cikánů. Nepochybné ovšem je, že se Debureau narodil kdesi na bludné pouti "světem pracující" rodiny komediantů. Unikl z ní do divadla cvičených psů, jejichž výstupy střídala artistická čísla. Divadlo se později proměnilo v Théâtre Funambules na třídě Du Temple, navštěvované především pařížským lidem. Technicky bylo znamenitě vybaveno, avšak herci nesměli promluvit ani slovo, aby nekonkurovali "skutečným" divadlům. Program byl složen z obhroublých frašek, plných přemetů, kopanců a políčků.
Debureau obrátil list. Obnovil slávu italské pantomimy s jejími klasickými postavami světáckého harlekýna, záletné kolombíny, a především nešťastného, zatrpklého pierota, jenž je ovšem jen uzpůsobením ryze francouzské postavy. V této úloze, které dal přesvědčivou, výraznou a srozumitelnou mimiku i pohybovou kulturu, se proslavil ve Funambules a později v cirkusu Franconi i v Odéonu ve hrách Poustevník, Zpěv zlata, Zámek Renthal, Moje matka, Šestatřicet nešťastných pierotů a dalších. Hrál i jiné pantomimické role, Roberta, Macaira, Dona Cesara de Bazan a rytíře Ruy Blase. Stal se záhy miláčkem Paříže a na jeho představení se scházela i smetánka, domnívající se, že pantomima spasí a nahradí divadlo. O větší část sympatií jej připravila vražda nevlídného kritika, kterou sice díky své oblibě neodpykal, ale přesto ukončila jeho divadelní dráhu. To již v rodinné tradici pokračoval syn Karel (1829-1873), jenž téměř dostihl otcovy proslulosti.
Debureauův život byl mnohokrát literárně zpracován - vedle Janiina se jím zabýval i Josef Kajetán Tyl (Pouť českých umělců) a František Kožík (Největší z pierotů). Inspiroval také tři vynikající filmové tvůrce, spisovatele-scénáristu Jeana Cocteaua, režiséra Marcela Carného a skvělého herce hlavní role Jean-Louise Barraulta. Filmová epopej Děti ráje (1943-1945) patří dodnes k předním dílům světové kinematografie.
Proslulým Debureauovým pokračovatelem je francouzský mim Marcel Marceau. U nás na něho vědomě navazuje Ladislav Fialka, jehož Etudy jsou školou mimů celého světa. A tak ať se Jan Kašpar Dvořák-Debureau narodil kdekoli, zůstávají obě jeho vlasti, jež mu přisoudil Janin, Čechy a Francie, středisky pantomimického umění a nositelkami jeho slavných tradic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama