"Když to není rozbité, nespravuj to."

Démokritos

26. dubna 2009 v 10:58 |  Ostatní umělci (skladatelé, malíři)
Démokritos
Starořecký filozof, tvůrce prvního velkého materialistického systému, atomismu, "první encyklopedický duch mezi Řeky" (K. Marx), tak vlivný, že V. I. Lenin nazval materialistickou linii vývoje dějin "Démokritovou linií". Narodil se asi roku 460 př.n.l. v Abdéře, malém tráckém městečku, považovaném lidovým podáním za jakýsi Kocourkov, kde zemřel kolem roku 370 př.n.l.
Byl zřejmě dosti zámožný a podnikl řadu významných cest - nevíme však o nich nic bližšího. Osvojil si jasný a vzletný sloh a ve svých knihách nešetřil dobráckým humorem (proto přezdívka "usmívající se filozof"), bohužel se však zachovale jen nemnohé zlomky spisů mechanických, matematických, lékařských, fyzikálních, hudebních a dalších. Dílo samo bylo většinou zničeno nikoli barbarstvím středověkých mnichů (jak se lze často dočíst), ale již záhy po Démokritově smrti jeho úhlavním odpůrcem Platónem a jeho žáky.
Podle pověsti vycházel Démokritos při formulování své atomistické teorie z názoru o čtyřicet let staršího Leukippa, avšak tato stále znovu opakovaná verze není potvrzena, ba dokonce ani historická existence Leukippa není prokázána. V každém případě to byl Démokritos, jenž atomismus dovršil v uzavřený systém přírodní filozofie.
Veškerá tělesa se podle Démokrita skládají z atomů (atomos = nedělitelný), trvalých a nezničitelných. Všechny změny látek vznikají jejich rozličným seskupováním. Vzájemně se atomy liší tvarem, polohou a pořadím, v důsledcích velikostí a tíhou, způsobující setrvačnost pohybu hmot. Jiné kvality (barvu, chuť atd.) nemají. Mezi atomy je prázdnota, v níž se atomy pohybují, narážejí do sebe a shlukují se z prvotního chaosu v tělesa a světy. Nic nevzniká bez příčiny. Vše se děje podle řádu a nutnosti. Atomy a prázdno jako základ dění lze poznat rozumem. I duševní pochody lze převést na pohyb atomů avšak atomy, jejichž pohybem vzniká duševní činnost, jsou nejmenší, nejjemnější ze všech, vdechujeme je se vzduchem. Také rozličné nadpřirozené jevy nejsou ničím jiným než hrou atomů - jen bohům přisuzuje Démokritova filozofie existenci mezi světy, mimo atomy i prázdnotu, odmítá však myšlenku, že by jakkoli zasahovali do běhu přírody.
Novověk se stal kolbištěm, na němž se obnovil zápas o Démokritovu atomickou, materialistickou koncepci světa. Jejími hlavními ranými zastánci byli M. V. Lomonosov, P. Gassendi, R. Boyle a J. Dalton - ocitli se však okamžitě v palbě vědeckých odpůrců, snažících se z idealistických pozic popírat atomovou strukturu hmoty a její poznatelnost fyzikálními prostředky. V tomto zápasu měl obrovský význam Mendělejevův objev periodických prvků (1869). Konečné vítězství atomové teorie přinesl objev radioaktivity (Becquerel, manželé Curieovi). Prokázal však, že atom je dělitelným a že se skládá z dalších elementárních částic, na které nelze přenášet mnohé zákony klasické fyziky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama