"Když to není rozbité, nespravuj to."

Descartes, René

26. dubna 2009 v 11:00 |  Vědci, vynálezci a objevitelé
Descartes, René
Francouzský matematik, fyzik a filozof, průkopník novodobé víry v rozum a v jasné metodické poznání. Narodil se 31. 3. 1596 v La Haye v Touraine, zemřel 11. 2. 1650 ve Stockholmu. Jeho polatinštělé jméno Cartesius dodnes žije v názvu tzv. karteziánské filozofie a přírodovědy, považující hmotný svět za mechanicko-materialistický celek, řídící se vlastními zákony a nevykazující podstatné rozdíly mezi přírodou živou a neživou.
Descartes studoval v jezuitské koleji, později se snad jako poručík zúčastnil na straně císařských bitvy na Bílé hoře. Roku 1629 odešel do Nizozemí. V posledních letech života, těžce otřesen církevním odsouzením Galileových spisů a prohlubujícími se vlastními konflikty, přijal pozvání švédské královny Kristiny. V cizím prostředí však záhy zemřel.
Descartes dokončil rozklad a zhoubu scholastiky - spolu s Galileem kladl v řadě oblastí nové základy lidskému myšlení. Jeho cílem bylo naprosto jisté a zřetelné poznání, jehož ideálním příkladem je matematika, odvozující své poučky z několika základních, jednoduchých principů. Předpokladem poznání je nalezení nepochybného východiska. Descartesovi je jím jistota vlastní existence, vyjádřená slavným "Cogito, ergo sum - Myslím, tedy jsem". Ve fyzice Descartes "zcela odloučil fyziku od metafyziky; v rámci jeho fyziky je hmota jedinou substancí, jedinou podstatou bytí a poznání" (K. Marx). Jako fyzik byl Descartes zásadní materialista, který rozvinul učení o relativnosti pohybu částic hmoty. Velmi pracně vypočítal lom několika tisíců paprsků v kapce vody a poprvé vědecky zdůvodnil vznik duhy. Největší zásluhy má o analytickou geometrii, v níž zavedl systém pravoúhlých souřadnic (nazývaných dodnes kartézské), v matematice zavedl pojem funkce a proměnné veličiny. Jeho nejslavnějšími díly jsou Rozprava o metodě (1637), dále Úvahy o první filozofii (1641), a konečně Principy filozofie (1644). Rozprava vyšla nejprve anonymně v Leydenu a její titul měl znít Plán všeobecné vědy, schopné povznésti naši povahu na nejvyšší stupeň dokonalosti. Měla být vlastně jen úvodem k příkladům užití této metody, tj. ke Geometrii, Dioptrice a Meteorům, ne tedy samostatným dílem, a kromě toho obsahuje i starší vlastní životopis autora (z roku 1628). Její účinek na evropskou vědu byl však převratný.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama