"Když to není rozbité, nespravuj to."

Kalvín, Jan

15. května 2009 v 12:49 |  Historické osobnosti
Kalvín, Jan
Vlastním jménem Jean Calvin, latinsky Calvinus, evangelický bohoslovec a jeden z čelných reformátorů církve v 16. století. Byl francouzského původu, působil však převážně ve Švýcarsku. Narodil se v zámožné rodině v Noyonu v Pikardii 10. 7. 1509, zemřel v Ženevě 27. 5. 1564.
Od 14 let studoval Kalvín v Paříži bohosloví, již v 18 letech se stal knězem a správcem fary, později však na přání otce studoval práva v Orléansu a v Bourges. Po otcově smrti roku 1532 se oddal výhradně bohosloví. Pod Lutherovým vlivem napsal projev, prodchnutý reformačními myšlenkami, kvůli němuž musel roku 1533 uprchnout z Paříže a roku 1534 z Francie do Basileje. Zde naspal a roku 1536 latinsky vydal svůj základní spis Naučení o křesťanském náboženství, věnovaný francouzskému králi, jehož se snažil odvrátit od krutého pronásledování zastánců reformace jako státních nepřátel. Po pobytech v různých městech založil roku 1559 v Ženevě bohosloveckou akademii. Záhy se stal i světským vládcem města, kde zavedl teokracii (boží panství) podle svých představ. Pronásledoval protivníky i svobodomyslné občany (tzv. libertiny) s krutostí, jakou plodí jen náboženské poblouznění. Zatímco v katolické Evropě hořely pro kacíře hranice, Kalvín dával přednost usmrcení protivníků i pouhých podezřelých z vlažnosti ve víře ve vroucím oleji; tak zahynul např. i objevitel krevního oběhu M. Servet...
Kalvínovo učení se rozšířilo do Švýcarska, Francie, Nizozemí, Anglie, Německa a Švédska, později i do USA. Vyjadřovalo názory nejpokročilejší buržoazie své doby učením o předurčení (predestinaci) ke spasení a zatracení bez ohledu na úsilí jednotlivce, kterým Kalvín popíral potřebu práva a moci katolické církve. Zároveň hlásal povinnost usilovné a energické práce v každém povolání, čímž obhajoval záměnu patriarchálních vztahů dosavadního feudálního rádu kořistnickým a dravým kapitalismem ve fázi prvotní akumulace. Kalvín neuznával mnišství, některé svátky a další nezbytné součásti katolického kultu.
Z reformačního hnutí, v němž Kalvín spolu se svým druhem Melanchtonem navazoval na Luthera i Husa a jež mělo ve své době jisté pokrokové rysy (především odporem proti absolutní moci církve, škrtící Evropu), se časem stalo absolutizací vůle Boha a zarputilým odporem proti zkoumání jeho "úmyslů" - tedy proti přírodním a technickým vědám - učení zpátečnické, brzdící pokrok. A ovšem i učení hluboce pesimistické a bezvýchodné, odmítající princip svobodné vůle a účinné akce, zlepšující osud člověka a osvobozující jej.
Kalvín napsal řadu církevních spisů, komentáře k bibli, mnoho polemických traktátů a velice obsáhlou korespondenci, jež byla rovněž souborně vydána.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama