"Když to není rozbité, nespravuj to."

Karel I. Veliký

15. května 2009 v 12:48 |  Historické osobnosti
Karel I. Veliký
Francouzsky nazývaný Charlemagne, král obrovské francké říše, kterou podstatně rozšířil, tak slavný, že samo jeho jméno snad přešlo do slovanských jazyků jako titul vládce (z latinského Carolus = král). Narodil se jako syn Pipina Krátkého 2. 4. 742, zemřel 28. 1. 814 v Cáchách. Byl příslušníkem dynastie Karlovců, která roku 752 vystřídala Merovejce.
Karlovi Velikému se podařilo ještě jednou a na krátkou dobu sjednotit značnou část bývalé říše římské, roztříštěné stěhováním národů. Nastoupl na trůn roku 768 společně se svým bratrem Karlomanem, roku 771 se však již stal samovládcem. Jeho vládu a expanzivní politiku, zřizující kromě centrálních území tzv. pohraniční marky, uvítali feudálové, lačnící po půdě a nevolnících, i církev, jejíž moc Karel usilovně rozšiřoval a upevňoval a kterou považoval za jednotící sílu říše.
V letech 772 - 804 vedl urputné války proti pohanským Sasům, jejichž kruté podmanění a přivtělení k francké říši postavilo i hráz slovanskému pronikání k Labi a dále od Labe na západ. Karel se však nijak nerozpakoval napadnout také křesťanské Langobardy (774) nebo vévodství bavorské, ovládající přechody Alp. Roku 778 pronikl Karel přes Pyreneje až k Ebru, využil rozkolu islámu a zabral část dnešního Španělska. Je historickým paradoxem, že z těchto celkem úspěšných bojů zachovala pověst jen porážka Karlova zadního voje (ostatně způsobenou křesťanskými Basky), vedeného rytířem Rolandem, hrdinou mnohých štředověkých zpěvů. Roku 788 zřídil Karel na bavorském území "Českou marku". Měla být východištěm k útoku proti slovanským kmenům, zahájeným obchvatem, jímž napadl a porazil Avary v dunajské nížině (Panonská marka). Tažení proti Čechům roku 805 však skončilo porážkou franckých vojsk - teprve příštího roku se podařilo donutit některé kmeny k poplatnosti.
Roku 800 byl Karel prohlášen v Římě papežem Lvem římským císařem - zdá se, že byl nečekaným aktem spíše nepříjemně překvapen, neboť se obával diplomatických zápletek s mocnou Byzancí. Proto dlouhou dobu považoval císařský titul jen za propůjčený své osobě, nikoli potomkům, a jeho návrh na rozdělení říše neobsahuje zmínku o postoupení císařského titulu.
Podivnou, ale nadevší pochybnost zjištěnou skutečností je, že ačkoli byl Karel Veliký negramotný, pečoval o rozvoj umění a věd, povolával učence z Anglie i Itálie, podporoval rozvoj řemesel, zmírnil kruté zákony, klášterům nařídil opatřovat knihy a zabývat se školním vzděláváním. Proto se jeho doba nazývá "karolinskou renesancí". Rozvinulo se rovněž "karolinské umění" ( 8. a první pol 9. století), považované mnohdy za základ umění středověkého, především architektury, nástěnného malířství a zdobení rukopisů.
Karlovy snahy nepřežily s výjimkou karolinské reformy písma (zavedení karolinské minuskule) dlouho svého inspirátora, jako ostatně celá říše nepřetrvala smrt císaře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama