"Když to není rozbité, nespravuj to."

Kateřina II. Alexejevna

13. května 2009 v 22:45 |  Historické osobnosti
Kateřina II. Alexejevna
Ruská carevna německého původu zvaná Veliká, rozená Sophie von Anhalt-Zerbst (dcera pruského generála); rázná, nadaná, ctižádostivá a krutá, přes vliv, který na ni mělo francouzské osvícenské hnutí, podporující doma i v zahraničí nejreakčnější síly. Narodila se 2. 5. 1729 ve Štětíně, zemřela 6. 11. 1796 v Moskvě.
Do Ruska se dostala roku 1744, povolána carevnou Jelizavetou Petrovnou, jako nevěsta následníka trůnu Petra III., obdivujícího všechno pruské, a dožadujícího se proto i pruské manželky. Nezvolil právě šťastně - oženil se sice s Kateřinou roku 1745, avšak záhy po korunovaci roku 1761 se stal nesmírně vládychtivé Kateřině nepohodlným a byl již příštího roku odstraněn, uvězněn a ve vězení zavražděn. Přispěla k tomu jeho neoblíbenost i Kateřinina pevná opora v některých milicích, knížeti Orlovovi a knížeti Potěmkinovi.
Kateřina se snažila vzbuzovat dojem osvícené panovnice, dopisovala si dokonce s encyklopedisty a osvícenými filozofy, jako např. Voltairem a Diderotem, podporovala obchod, řemesla a chránila je vydáváním nových zákonů, sbírala umělecké předměty (základ Ermitáže), avšak její skutečná vnitřní politika zvýhodňovala ve všem šlechtu. To vedlo k nelítostnému utlačování sedláků a mocnému povstání, řízenému "mužickým carem" Jemeljanem Pugačovem (1773 - 1775), jež rozkymácelo samotné základy trůnu. Selská válka skončila porážkou, ačkoli nalezla podporu i ve městech a taktika i výzbroj nevolníků byly znamenité. Osud nevolníků se pak ještě více zhoršil.
V zahraniční politice dosáhlo Rusko za vlády Kateřiny Veliké značných úspěchů, jež lze ovšem připsat spíše ne účet vynikajících ruských vojevůdců (A. V. Suvorova, F. F. Ušakova, G. A. Potěmkina aj.) a statečných ruských vojáků, kteří Rusku dobyli Krym a odstraněním tureckého nebezpečí na jihu státu získali přístup k Černému moři, záhy ovládanému ruským válečným loďstvem. K Rusku bylo připojeno i Bělorusko, další části Ukrajiny a Kuronsko.
Prostřednictvím G. A. Potěmkina, jemuž Kateřina svěřila správu dobytých jižních území, se starala o zvelebování nových částí Ruska. Známé "Potěmkinovy vesnice", jež vešly do dějin jako úsloví pro faleš a předstírání, však mají poněkud jiné pozadí: kníže Potěmkin se snažil - a to úspěšně - přesvědčit cizí, především anglické a francouzské vyslance, že se Rusko konečně stalo mocností, s níž se napříště musí ve světové politice počítat. Nepochybně leccos opravdu "nafilmoval", ale zprávy o plátěných kulisách paláců a o atrapách neexistujících vesnic jsou do značné míry přehnané. Země totiž byla usilovně a rychle kolonizována.
Kateřina byla i literárně činná. Kromě svých Pamětí psala také komedie a satiry. Do dějin ovšem vstoupila jako typická představitelka absolutismu a útlaku nevolného lidu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama