"Když to není rozbité, nespravuj to."

Lenin, Vladimír Iljič

11. května 2009 v 20:07 |  Historické osobnosti
Lenin, Vladimír Iljič
Vlastním jménem Uljanov, filozof, ekonom, revolucionář, státník, pokračovatel v díle Marxe a Engelse, teoretik a vedoucí činitel mezinárodního revolučního dělnického hnutí, zakladatel Komunistické strany Sovětského svazu a prvního socialistického státu na světě, tvůrce III. internacionály. Pocházel z rodiny pokrokového ruského pedagoga. Narodil se v povolžském městečku Simbirsku (dnešní Uljanovsk) 22. 4. 1870, zemřel v Moskvě 21. ledna 1924.
Lenina hluboce ovlivnila četba revolučně demokratických ruských spisovatelů i smrt staršího bratra Alexandra popraveného za účast na pokusu o atentát na cara. Sám byl roku 1887 vyloučen z právnické fakulty za členství v revolučních studentských akcích a na rok vypovězen. Po návratu začal opět pracovat v marxistickém kroužku. Roku 1891 externě složil zkoušky na právnické fakultě petrohradské univerzity. V úzkém styku s představiteli dělnictva dozrávaly jeho myšlenky o možnostech vítězství marxistické strany v Rusku.
Koncem roku 1895 byl Lenin opět zatčen a po dvou letech odsouzen do vyhnanství na Sibiř, kde napsal jedno ze svých základních děl Vývoj kapitalismu v Rusku (vyšlo poprvé roku 1899). Ihned po návratu z vyhnanství a po odchodu do emigrace roku 1900 začal vydávat časopis Jiskra, napsal knihu Co dělat? (1. vydání 1902), jež rozhodujícím způsobem ovlivnila názory přívrženců levice, a připravil založení bolševické strany roku 1903.
V letech první ruské revoluce 1905 - 1907, kterou teoreticky významně ovlivnilo jeho dílo Dvě taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci, projevil vynikající nadání stratéga, když se ujal po návratu z emigrace vedení strany. Po porážce revoluce pobýval na různých místech Evropy - mj. navštívil dvakrát Prahu, podruhé v lednu 1912, kdy vedl historickou pražskou konferenci Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR), jež rozhodla o vyloučení likvidátorů a oportunistů. Po celá léta řídil revoluční síly v Rusku a uděloval jim pokyny ze Švýcarska, Anglie, Polska. Po únorové revoluci roku 1917 se vrátil do Petrohradu s programem přerůstání buržoazně demokratické revoluce, jak jej načrtl v Dubnových tezích. Hrozilo mu však zatčení, a proto odešel do Finska, odkud řídil VI. sjezd strany a odkud se definitivně vrátil počátkem října 1917, aby se osobně postavil v čelo povstání a zajistil vítězství revoluce. V tomto měsíci ustavil také první sovětskou vládu. Roku 1919 založil Komunistickou internacionálu. Organizoval obranu země proti interventům, rekonstrukci hospodářství i vytvoření SSSR. Ve svých dílech zobecňoval zkušenosti prvních let socialistické výstavby země a uplatnění vedoucí úlohy strany.
Z dalších Leninových spisů jmenujme alespoň vynikající Materialismus a empiriokriticismus (1909), Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu (1919), Stát a revoluce (1918), Velká iniciativa (1920), O naturální dani (1921) a O významu bojového materialismu (1922).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama