"Když to není rozbité, nespravuj to."

Luther, Martin

8. května 2009 v 18:20 |  Historické osobnosti
Luther, Martin
Náboženský reformátor a zakladatel německého protestantismu. Narodil se v Eislebenu 10. 11. 1483, zemřel 18. 2. 1546 rovněž v Eislebenu.
Na univerzitě v Erfurtu přednášel Luther filozofii - roku 1505 pod dojmem záchrany z nebezpečí života, v níž spatřoval boží zásah, vstoupil do augustiniánského kláštera jako mnich. Roku 1507 byl vysvěcen na kněze a o rok později počal přednášet na wittenberské univerzitě. Doktorát teologie získal v roce 1512. Již jako řádový bratr se dostal do sporu s představeným kláštera Johannem Staupitzem, když odmítl, věren své prosté, někdy dokonce hrubé povaze, mystické (tajné, tajemné) úvahy a dožadoval se hluboké a naprosté víry, jež sama vede ke spasení. Ke konfliktu došlo roku 1517, když papež Lev X. vypsal odpustky, aby uhradil obrovské náklady na stavbu chrámu sv. Petra v Římě. Luther, rozhořčen bezohledným vydíráním věřících prohnanými prodavači odpustků, přibil 31. 10. 1517 na dveře wittenberského chrámu slavných 95 tezí a vyzval církev k disputaci.
Tehdy se ještě Luther považoval za pravověrného katolíka, záhy však počal potírat i papežskou autoritu a některá církevní dogmata. Roku 1518 měl být proto pohnán do Říma před církevní soud.
Byl by jej nepochybně stihl osud Jana Husa, nebýt některých příznivých okolností: ochrany saského kurfiřta, sympatií knížat, spojujících církevní opozici s politickou opozicí vůči císaři, a konečně zapletení císaře do nekonečných válek a sporů. Luther byl postaven jen před papežského legáta v Augšpurku a posléze (1519) se zúčastnil v Lipsku disputace, která však skončila bez výsledku. Luther byl roku 1520 papežskou bulou exkomunikován (vyloučen z církve) a jeho spisy odsouzeny ke spálení. Luther papežskou bulu spálil. Zachránila jej německá šlechta, především saský kurfiřt, jenž Luthera skrýval před císařem Karlem V. i církevní mocí na hradě Wartburgu. Luther byl ideologem konzervativním - ostře se postavil proti selské válce roku 1525 jako proti spiknutí "raubířských a zabijáckých hord", nejvyšší církevní moc neměli mít podle jeho názoru biskupové a v poslední instanci papež, ale světská knížata a panovník - což znělo vládnoucí feudální třídě velmi sympaticky.
Rozchod s katolickou církví dovršil Luther 13. 6. 1525, kdy se oženil s bývalou jeptiškou Kateřinou de Bora. Protestantismus, jenž se díky podpoře části německé šlechty rozšířil již za Lutherova života, obsahoval některé prvky příbuzné husitskému hnutí (očistu církve, odmítání svrchovanosti papežů, kázání v národním jazyce, jehož spisovné základy svou jadrnou němčinou Luther položil, svobodomyslnější uvažování o bohovědných otázkách). Naopak svým zdůrazňováním autority vládnoucí třídy a vyžadováním víry, jež každého jednotlivce jedině ospravedlňuje a spasí, usnadnil pronikání nejreakčnějších myšlenek a posléze vznik nejzpátečničtějších německých režimů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama