"Když to není rozbité, nespravuj to."

Napoleon I. Bonaparte

6. května 2009 v 13:46 |  Historické osobnosti
Napoleon I. Bonaparte
Francouzský císař, vojevůdce a zákonodárce. Narodil se 15. 7. 1769 v korsickém Ajacciu jako druhý syn v rodině advokáta, zemřel 5. 5. 1821 ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena.
V letech 1779 - 1784 absolvoval vojenskou školu v Brienne. Roku 1793 se osvědčil při obléhání Toulonu revolučními vojsky a byl jmenován brigádním generálem. Roku 1795 v Paříži nelítostně potlačil dělostřelectvem monarchistické spiknutí, usilující o návrat Bourbonů, v letech 1796 - 1798 vítězně vedl francouzská vojska v Itálii. Jedinou porážku utrpěl v této kampani od ruského vojevůdce Suvorova. Roku 1798 přepravil francouzský expediční sbor do Egypta s úmyslem zasadit na tomto bojišti smrtelnou ránu Anglii - Egypt sice dobyl, avšak naděje na rychlé pokoření anglického protivníka se nesplnily.
Definitivně je pak rozmetala námořní bitva u Trafalgaru (1805), kde britský admirál Nelson zničil francouzskou flotilu a zajistil na moři úplnou převahu Británie.
Dne 9. listopadu (podle revolučního kalendáře 8. brumairu) 1799 provedl Napoleon, podporován buržoazií, dožadující se vlády "silné ruky", státní převrat a stal se první konzulem - ve skutečnosti diktátorem. Dne 2. 12. 1804 si sám vsadil na hlavu císařskou korunu, přiřčenou mu lidovým hlasováním v květnu 1804.
Napoleon vzešel z francouzské revoluce - syn z nezámožné a neurozené rodiny nemohl za jiné situace ani pomyslet na tak závratnou kariéru - bytostně však revoluci nenáviděl a revolucionáře (jakobíny) pronásledoval daleko urputněji než bývalou šlechtu. Byl skvělým vojevůdcem, jenž zpočátku bojoval v revolučních válkách, chránících Francii před spojenou evropskou reakcí, později však zahájil imperialistické výboje proti Španělsku, Prusku, Rakousku i jiným zemím a posléze proti Rusku. Pro Rusko se válka zahájená v červnu 1812 stala vlasteneckou válkou - Napoleon byl poražen a jeho armáda zničena. Francie, vyčerpaná neustálými odvody, byla pak znovu poražena roku 1813 v tzv. "bitvě národů" u Lipska.
Napoleon se 11. 4. 1814 bezpodmínečně zřekl trůnu a odešel do vyhnanství na ostrov Elbu. Za osm měsíců se opět vylodil ve Francii, nadšeně vítán. Tentokrát vládl jen sto dní - po řadě vítězných bitev byl definitivně poražen spojenými silami protivníků u Waterloo 18. 6. 1815. Čekala ho již jen Svatá Helena a na ní smrt, o níž se - podle posledních výzkumů - zřejmě zasloužily britské úřady (byl patrně otráven arzenikem).
Napoleonovy zahraniční výboje skončily pro Francii katastrofou. Trvaleji a úspěšně se zapsal do dějin jako zákonodárce svými kodexy (občanským 1804, obchodním 1807 a trestním 1810), jež dodnes tvoří základ francouzského práva a byly převzaty mnoha evropskými státy. Relativně pokrokovým prvkem napoleonových válek bylo potírání feudálních přežitků všude, kam vstoupila jeho vojska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama