"Když to není rozbité, nespravuj to."

"Opravdový básník je ten, kdo naučí své verše zpívat."

1. července 2009 v 15:57 | yellow |  Naše názory, články
Již před nějakou dobou jsme ve škole psali slohovou práci. Měli jsme na výběr z mnoha témat, ale já jsem si vybrala úvahu o kvalitě dnešních textů. Tohle je napsané podle nečistopisu a musím říct, že čistopis byl mnohem lepší. A musím se pochlubit, že jsem dostala jedničku. První slohovka, kterou jsem napsala bez jakékoliv chyby. V této verzi jich však bude dost.

Madison Square Garden je na nohou. Dneska je den, na který mnozí Newyorčané čekali. Dnes do jejich města přijeli U2. Je to první koncert v New Yorku od 11. září.
S prvními tóny se rozsvítí reflektory a ozve se ohlušující potlesk a jásot, který je ovšem s prvními slovy písně vystřídán sborovým zpěvem stotisícihlavého davu. Jako koncert pokračuje, nabírá zpěv na síle až do doby, kdy koncert přejde do přídavkové části. Na jejím konci však už nikdo nezpívá, mnozí brečí. U2 rozezpívali New York, ale také ho rozplakali. Nejen výběrem písní, kterými chtěli vyjádřit solidaritu, smutek, ale i víru v New York a samotné lidstvo, ale i silnými texty, které, ač často nesmyslné, mají vnitřní hloubku, nesou myšlenku a dovolují mnoho výkladů, takže v nich každý najde něco, co ho upoutá. Ať už je to barvitá metafora, oslovení kohosi, melodičnost, vyjádření podpory, popis situací, které známe, skrytá životní pravda, nelogické zvolání nebo cokoliv jiného, ale nejčastěji to je vyjádření našich vlastních myšlenek, pouze jinak formulovaných.
Toto, alespoň podle mého názoru, nejde říci o všech textech. Ač se někteří úmyslně pokouší zaujmout hloubkou svých textů, většinou neslaví valný úspěch. Obecně bych řekla, že v nynější době je hudební scéna prolezlá hudebníky, jejichž texty a hudba nestojí za nic a spíše se pokouší upoutat svým zjevem a chováním. Ač zástupce "mladé generace" tyto hudebníky vyloženě nesnáším. Proč bych měla poslouchat něco, co mi absolutně nic neříká ani hudebně, ani obsahově? Další otázkou ovšem je, jestli většina nynějších textů vůbec nějaký obsah má a není to obyčejné hekání, znějící jako astmatický záchvat, opakování dvou nebo tří slov v několikaminutové písničce, nebo obyčejné nesmyslné plácání do vody, které má oslovit mladé lidi, kteří o ničem nechtějí přemýšlet.
Kdo má zájem o kvalitu, tak většinou sáhne po nějakých osvědčených "dinosaurech", kteří už něco zažili, jejich písničky taktéž, ale stále jsou oblíbení, stále se hrají a hlavně mají stále co říct. K takovým bych přiřadila již zmíněné U2, Oasis, Bruce Springsteena, Boba Dylana, Johnyho Cashe a další. Abych nebyla zaměřená jen na zahraniční hudební scénu, kterou osobně upřednostňuji, zmínila bych Karla Gotta a další stálice české hudební scény. Jako komplikovaný případ mi přijde pan Nohavica. Ještě nedávno bych ho bez váhání přiřadila po bok Karla Gotta, ale narazila jsem na jeho nové texty, kterými komentuje pro nejmenovaný server aktuální týdenní dění. Takovou vulgárnost a brak bych od něj nečekala. Svými starými písněmi rozezpíval celý národ, ale těmito "hudebními komentáři" ho znechutí.
Tak jako tak, nikdy mě nikdo nepřinutí, abych poslouchala něco, co je sice moderní, ale nemá to žádný smysl a kvalitu. Radši budu ten, kdo poslouchá "dinosaury" a může při tom přemýšlet o smyslu textu, než abych poslouchala hekání "kdejaký kozy" jen proto, abych byla IN.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lit Lit | Web | 1. července 2009 v 20:31 | Reagovat

Abych se trochu vyjádřila k textům: pro mě je dokonalé umění, když někdo umí k sobě poskládat slova, která do dané muziky sednou. Když třeba srovnám dnešní hudbu s mý oblíbeným stylem: jazzem první poloviny 20. století, je zde právě rozdíl ten, že na tehdejší dobu se dbalo hlavně o vjem hudební. Slova se skládala tak, aby do hudby pasovala, aby byla ,,zpěvná," ale zároveň měla obsah, který s hudbou koresponduje. Dnešní hudba tyto dvě důležité položky neumí sjednotit: buď se autoři pustí do hlubokoyslných veršů které ve zpívaném projevů vůbec nelahodí uchu posluchače a atmosférou se absolutně liší, nebo si vymyslí tři pěkná slova a pak je zpívají dokola (jak jsi správně podotkla ve své slohovce.)
Upřímně řečeno, já nepotřebuji v písních texty filozofické. Mě stačí opravdu jednoduchý text, jehož atmosféru správně doladí hudba. Obě složky ale musí k sobě neodmyslitelně patřit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama