"Když to není rozbité, nespravuj to."

Brigáda pro privilegovaný

12. srpna 2009 v 16:41 | yellow |  Naše názory, články
Tak jak jsem slíbila, je tu článek o "protekční brigádě".
Před prázdninami jsem se bavila s několika lidmi a jak to tak bývá, přišla řeč i na plány o prázdninách. Když jsem prohlásila, že nejspíš nebudu mít moc času, protože budu u taťky ve firmě na brigádě, tak jsem si musela vyslechnout několik poznámek o "privilegovaných dětičkách, kterým papínek zajistí brigádu". Tenhle článek je tedy reakcí na tyto poznámky.
Přiznávám, že sehnat si brigádu u taťky je to nejjednodušší, ale zároveň podotýkám, že to nemusí být zrovna jednoduché nebo příjemné, obzvlášť když je zaměstnavatelem náš táta, který si každý rok připraví nějakou zvláštní prácičku. Nestěžuju si, protože vím, že brigáda u něj mi dá hodně zkušeností. A jak táta říká, každej by měl nejdřív umět pracovat rukama a pak se teprve může začít živit hlavou.
Toto heslo razí, když vymýšlí práci, kterou budeme dělat. V minulých letech jsme kompletně připravovali vleky na žně (rozebrání, očištění, spravení, nahrazení zničených částí, opětovné složení a natření - samozřejmě si všechno musíme udělat sami s občasnou podporou jistých mladých zaměstnanců, kteří převážně pomáhají s opravami, tedy spíš to spraví a mi jim pomáháme), vytrhávali hřebíky ze starých prken, čistili tisíce a tisíce cihel, vozili valenou na plochu pro kombajn a zadělávali díry, natírali všechno možný (od dveří, vrat až po stěny a další), dodělávali opadaný rohy (haha strejda mi tvrdil, že mi ten roh nevydrží ani den a už je tam přes rok), uklízeli halu na obilí (největší hnus, všude se děsně práší, takže ideální práce pro mě s alergií na prach, pyly a roztoče), dělali databáze zákazníků, strojů a oprav, obvolávali zákazníky, dělali inventuru skladu, likvidovali kartony a igelity, montovali regály a vymejšleli novej systém skladu, a tak dále a tak dále.
V letošním roce však táta překvapil. První dva dny se tvářil jako andílek a nechal nás lepit etikety na prospekty (bylo to sice dost nudný, ale přežít se to dalo), ale třetí den přišel šok. Prospekty měly pouze ukolébat naši ostražitost.
Již v květnu se na firemním dvoře objevila naprostá hrůza. Starej fekál. Já blbec jsem si dělala naděje, že se tam objevil jen na chvíli a brzy si pro něj někdo přijede, ale ouha. Když jsem ho viděla v červenci stát stále na stejném místě, mělo mi to být jasný. Naše letní práce.
Tak tedy třetí den dopoledne se objevil táta a sdělil nám, že má pro nás novou práci. My jsme se mezitím skvěle bavili u prospektů sledováním táty, strejdy a jednoho nejmenovaného zaměstnance, jak na sebe pořvávají na dvoře a pokouší se sundat nádrž z fekálu. Pak ovšem přišel táta a s ním i ledová sprcha. Naší další prací mělo bejt čištění fekálu. Ještě si ze mě táta udělal blbou legraci a řekl mi, že jsem nejhubenější, tudíž jediná prolezu průlezem do nádrže a vyčistím ji ze vnitř. Já kráva mu věřila.
Od další ho dne jsme tedy začali pracovat na fekálu. Já, sestřenka, ségra a jeden mladej, hezkej, nemluvnej a neustále se červenající zaměstnanec, který měla za úkol uvést fekál do provozuschopného stavu. My jsme měly fekál očistit od rzi a dalších věcí (rozuměj bahno a výkaly) a natřít ho nejdříve základovkou a následně krásně modrou barvou.
Tato akce probíhala v dílně, která měla otevřená vrata, takže všichni kolemjdoucí se mohli zabít, aby jim náhodou něco neušlo, chodili nás očumovat, popichovat a dávat blbý rady. Práce byla dost náročná a nepříjemná, protože fekál nepříjemně zapáchal a navíc se při práci strašně prášilo, ale musím přiznat, že měla i své klady. Například, když si sestra vybírala manžela ze zemědělců a pracovníků, kteří chodili okolo. Nakonec to vyhrál asi třicetiletej tlustej a chlupatej chlápek, o kterým prohlásila, že je to největší chlupáč. Její poznámky nás vždycky nejvíc rozesmály a pak už nám přišlo strašně vtipný i to, když jsme ležely pod fekálem v hovnech a další na nás při čištění padala.
Musím říct, že se neskonale těším na příští brigádu u taťky. Co zase vymyslí? Popelářský auto nebo něco úplně jiného?!
Tak či tak, brigáda pro privilegovaný dětičky nemusí bejt vždycky ta nejlepší brigáda, kterou by vám ostatní měli závidět. Ale já osobně bych nikdy neměnila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 12. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

Čistit fekál? To bych se asi pozvracela.. I když, co já vím...
Letos jsem byla na táboře, kde se nic neplatí, ale zase se tam kosilo a shrabávalo seno. Poslední den práce už jsme jenom měli vykopat jezírko 3*5metrů a půl metru hluboké. Ne všichni, ale asi jenom deset lidí. Taky jsem mezi ně patřila, ale původně jsem neměla. Šly jsme už domů, když jsme je u toho kopání slyšeli, jak se pořád strašně smějou a křičí. Tak jsme přišly blíž a zjistili jsme, že kopání tho jezírka není až tak jednoduché. Bahno opravdu nepříjemně páchlo (snad víc nže fekálie), a navíc nám řekli, aby jsme ty kusy bahna odnášely holýma rukama. Nejdřív jsme na to šly opatrně, ale pak už nám to bylo jedno. Po chvíli jsme smrádek ani necítily. Zpočátku jsme se hrozně smáli, všichni, jak se ostatní propadali do toho jezírka (louka byla podmáčená, takže v jezírku byla pořád spousta páchnoutcí vody), měli vodu v holínkách, občas si někdo málem lehnul do toho bahna... Pak už nám ale bylo hrozný horko, a pořád nepřicházel nikdo ze zbytku tábora, aby nám řekl, že už můžeme skončit, že je oběd...
Až po sto letech přišel jeden kluk, šel sám od sebe, vedoucí ho neposlal. Mysleli si totiž, když oni skončili svou práci, že my už jsme s kopáním hotoví. Vedoucí se dost naštval, myslel si, že jsme se flákali, ale my se vážně neflákali. Zajímalo by mě, co řekne, až uvidí ten kousek, co jsem natočila na kameru, tam jsme se zrovna pořád smáli a nevypadalo to, že by to byla nějaká dřina :)

2 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 12. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

Týjo, takovej dlouhej komentáíř :)

3 Cherees Cherees | Web | 14. srpna 2009 v 16:18 | Reagovat

aky chodím na brigádu, ale jsem těžce vyčerpaná :D
Ale tohle ti nezávidím a měnit bych teda nechtěla :D

4 frida frida | E-mail | Web | 19. srpna 2009 v 18:37 | Reagovat

celou dobu jsem chtěla napsat: "lepší něco, než nic",... ale pak se mi to rozleželo v hlavě... zamyslela jsem se a představila si sebe u čištění fekálu... takže píšu: "to radši nic" ;) ;) ;) ale nepočítej s tím, že ironický poznámky o "privilegovanejch dětičkách" typu: "to se někdo má" přestanou ;)

5 yellow yellow | E-mail | Web | 19. srpna 2009 v 21:50 | Reagovat

[4]: Já si nestěžuju. Já se skvěle bavila. A navíc Pavel a Pavel...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama