"Když to není rozbité, nespravuj to."

Karel Čapek - Hordubal

25. srpna 2009 v 8:33 | yellow |  Čtenářský deník
Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky, kde pracoval jako dělník v dolech a vydělané peníze posílal domů své ženě Polaně, která se zatím starala o gazdovství a o jejich malou dcerku Hafii.
Hordubal se domů nesmírně těší, celou cestu si představuje, jak ho žena radostně přivítá a jak bude všechno stejné jako před jeho odjezdem. Ale když přijíždí domů, Polana není z jeho návratu ani trochu nadšená a dcerka se ho bojí. A aby tomu nebylo málo, nachází se na jeho gazdovství mladý čeledín Štěpán Manya.
A ani v gazdovství není všechno jak bylo. Dříve Hordubal choval kravky a na malých kamenitých políčcích pěstoval obilí a brambory, ale dneska již nemá jediné políčko a gazdovství se zabývá chovem a prodejem koní, kterým velice rozumí Štěpán.
Dokonce ani mezi přáteli a sousedy není Juraj přijat dobře. Sice přivezl z Ameriky peníze, ale ani to nezabrání šíření pomlouvačných řečí. Nikdo sice Jurajovi neřekne nic přímo, ale narážky jednoho dne v hospodě končí rvačkou, když se Juraj postaví za Polaninu čest. Až po tomto incidentu se od přátel dozvídá o poměru Polany a Štěpána.
Hordubal se tedy rozhodne jednat a vyžene Štěpána, což ovšem těžce nese Polana, která začne trucovat a přestane se starat o hospodářství i rodinu. Juraj se nejdříve rozhodne obstarat všechno sám, ale nemá s koňmi žádné zkušenosti a tak mu nezbývá, než Štěpána opět přijmout.
Aby zabránil dalším řečem, rozhodne se ho zasnoubit Hafií a tím ho přijmout do rodiny. Už je dokonce podepsaná dohoda se Štěpánovým otcem, ale Štěpána po nějaké době omrzí řeči lidí o jedenáct let mladší nevěstě a rozhodne se od dohody odstoupit. Ve službě chce však zůstat až do doby, než ho vyhodí Polana. Hordubal je jeho jednáním rozhněván a opět ho vyhodí. Poté se rozstoná a druhý den je nalezen mrtev.
Následuje vyšetřování četníků, které odhalí jako vraha Štěpána, který Hordubala probodl košíkářskou jehlou do srdce a jako jeho spolupachatel byla obviněna Polana, která s ním čekala dítě. Dvojice byla odsouzena i na základě výpovědi malé Hafie. Ironickým koncem je to, že při pitvě bylo zjištěno, že Hordubal by stejně do druhého dne zemřel, takže jeho vraždy byla úplně zbytečná.

Román je inspirován skutečnou událostí. Je dělen do tří částí. První část končící Hordubalovou smrtí vypráví Hordubalův příběh a obsahuje velké množství Hordubalových úvah, ale také popisů krajiny. Druhá část popisuje vyšetřování Hordubalovy smrti a ukazuje jeho příběh z pohledu četníků a konečně třetí část popisuje soud s Polanou a Štěpánem.

A teď neví, Juraj Hordubal, co by řekl, tolik začátků si vymyslil, co to, že se sem žádný nehodí?Nezakryje dlaněmi oči Polaně, nezaťuká v noci na okno, nevrátí se se zvoněním stát a se slovy požehnání; ale ježatý sem vráží a neumytý, nu, jaký div, že se ženská poleká?I hlas by ze mne vyšel divný a seškrcený - poraď, Hospodine, co se dá říci takovým světu nepodobným hlasem?
Polana ustupuje ze zápraží, až příliš daleko ustupuje, ach, Polano, já bych byl proklouzl i tak; a říká hlasem, který skoro není hlas a skoro není její: "Pojď dál, já - zavolám Hafii." Ano, Hafii, ale dřív bych chtěl tobě položit ruce na ramena a říci, nu, Polano, nerad jsem tě polekal; sláva Bohu, že už jsem doma. A vida, jak jsi se zařídila: nová je postel a vysoko nastlaná, stůl nový a těžký, na stěně svaté obrazy, inu, brachu, to ani v Americe nemají lepší; podlaha z prken a v oknech muškát, dobře jsi, Polano, gazdovala! Juraj Hordubal potichoučku usedá na svůj kufřík. Moudrá je Polana a ví si rady; jak to tu vizírá, hádal bys, že má dvanáct krav, dvanáct i víc - Chvála Bohu, ne nadarmo jsem se robotil; ale to horko v shaftu, dušinko, abys věděla, jaké peklo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lioness Lioness | Web | 28. srpna 2009 v 12:50 | Reagovat

Na Čapka se mám v plánu vrhnout po prázdninách, a myslím, že výběr bude velký ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama