"Když to není rozbité, nespravuj to."

Karel Čapek - Kniha apokryfů II.

29. srpna 2009 v 10:11 | frida |  Čtenářský deník
Karel Čapek
Kniha apokryfů

(Československý spisovatel; v Praze: 1983)

apokryf = literární útvar používající známý motiv k alegorickému anebo parodickému srovnání s výkladem autora (definice ze Slovníku cizích slov - nakladatelství Dialog, 2004)

Alexandr Veliký (1937)
Alexandr píše dopis svému učiteli Aristotelovi, ve kterém mu popisuje průběh svého tažení na východ. Vysvětluje mu, co ho vedlo k dobývání světa: nejprve myslel, že to byla touha vyrovnat se svému vzoru Achilleovi, ale pak "dospěl" a uvědomil si, že nikdy nepodnikal nic, co "by nebylo nutně podmíněno jeho krokem předchozím". Zaprvé musel porazit Thráky, kteří ohrožovali Makedonii ze severu, dobytím Thrákie získal západní pobřeží Egejského moře až po Bospor a tady zase narazil na Perskou říši, která by jeho nové území mohla eventuelně ohrozit. Proto pokračoval v dobývání a měl v úmyslu skončit až u pobřeží Číny, kde by jeho říše vytvořila přirozenou a bezpečnou hranici. Zároveň se musel svým chováním přizpůsobit kulturám podrobených zemí - proto si vzal za manželky dcery místních vůdců, nechal se prohlásit za boha a začal najímat vojáky cizích národností. Zároveň vše dělal pouze pro dobro rodné Makedonie a po Aristotelovi nyní v dopise žádá, aby se zasadil o jeho prohlášení za boha i v Makedonii. Prý je to nezbytnost pro dokonalé sjednocení celé říše a udržení Alexandrovy autority.

Hleďte, můj milý Aristotele, bylo by v zájmu klidu a pořádku, v rozumném zájmu politickém, abych byl i ve své západní vlasti uznán za boha. Uvolnilo by mi to ruce zde na východě, kdybych měl naprosté autority; mohl bych klidně vytrhnout, abych opatřil své řecké vlasti přirozené hranice až na pobřeží čínském. Tím bych na věčné časy zajistil moc a bezpečí své Makedonie. Jak vidíte, je to střízlivý a rozumný plán; už dávno nejsem tím fantastou, který skládal přísahu nad hrobem Achillovým. Žádám-li vás nyní, abyste jako můj moudrý přítel a vůdce filozoficky připravil a přijatelně pro mé Řeky a Makedonce zdůvodnil mé prohlášení za boha, činím to jako odpovědný politik a státník; vaší úvaze budiž ponecháno, zda ten úkol chcete splnit jako věc rozumnou, vlasteneckou a politicky nutnou.
Zdraví vás, můj drahý Aristotele, váš Alexandr.
Smrt Archimédova (1938)
Čapkův výklad okolností, za jakých zemřel slavný učenec Archimédes, se liší od tradičního příběhu, kdy měl do jeho domu vniknout římský voják za účelem plenění a násilností. Římané dobyli Syrakusy, kde Archimédes žil, a do jeho domu skutečně přišel římský voják, byl to ale vzdělaný setník Lucius, který měl za úkol Archiméda přesvědčit, aby se přidal na stranu Říma a pomocí svých vynálezů zbraní jim pomohl dobýt svět. Archimédes ale pokládá světovládu za něco nedůležitého. Lucius vyslovuje myšlenku, že Řím musí být nejsilnější na světě, aby se ubránil nepřátelům, jejichž počet úměrně stoupá s narůstající silou. Archimédes odpovídá, že: "síla, která působí, se tím váže. Čím budete silnější, tím více svých sil na to spotřebujete..." a spolupráci odmítne. Potom je nalezen mrtvý a jeho smrt je prohlášena za náhodu.

"Kdo je pánem Středozemního moře," řekl Lucius, "je pánem světa. To přece je jasné."
"Copak musíte být pány světa?"
"Ano. Poslání Říma je, aby se stal pánem světa. A říkám ti, že jím bude."
"Možná," řekl Archimédes a smazával něco na voskové tabulce. "Ale já bych vám to neradil, Lucie. Poslyš, být pánem světa - to vám dá jednou ukrutné hájení. Škoda té práce, co s tím budete mít."
"To je jedno; ale budeme veliká říše."
"Veliká říše," mumlal Archimédes. "Když nakreslím malý kruh nebo velký kruh, je to pořád jenom kruh. Zas tady jsou hranice - nikdy nebudete bez hranic, Lucie. Myslíš, že velký kruh je dokonalejší než malý kruh? Myslíš, že jsi větší geometr, když nakreslíš větší kruh?"
"Vy Řekové si pořád hrajete s argumenty," namítl setník Lucius. "To my dokazujeme svou pravdu jinak."

Římské legie (1928)
Čtyři veteráni z dob Caesara (Bullio, Lucius zvaný Macer, Sartor zvaný Hilla a Strobus z Gaety) se hádají na ulici před vinárnou - vzpomínají na staré časy, na bitvy a na legie, ale ukazuje se, že se ve svých vzpomínkách nemohou shodnout a uvádějí odlišné údaje. Nakonec už se ani navzájem neposlouchají a jen automaticky odmítají verze ostatních.

"Kdepak," tvrdil Bullo. "Corda byl v Massilii. Longus to byl, a dost; přišel a povídá, zatracený déšť -"
"To zas prr," zvolal Strobus. "Tak to nebylo. U Alesie tenkrát vůbec nepršelo. Bylo děsné horko, já vím, jak smrdělo to vepřové."
"Skopové bylo," křikl Bullio, "a pršelo! A tak k nám přišel ten Hirtus a povídá; Hoši, mně se zdá, že nám poteče do bot. A měl pravdu. Dvacet hodin trval boj -"
"Tak to nebylo," řekl Macer. "Za tři hodiny bylo po všem."
"To si moc pleteš," pravil Strobus. "Trvalo to tři dny, ale s přestávkami. Druhý den jsme to projeli -"
"To není pravda," prohlásil Hilla. "Projeli jsme to první den, ale druhý den jsme zase vyhráli."
"Nesmysl," řekl Bullio, "my jsme to vůbec nevyhráli a chtěli jsme se už vzdát, ale oni se vzdali dřív."
"To vůbec tak nebylo," na to Macer, "vždyť ani nebyla žádná bitva u Alesie. Onokrate, víno! Počkejte, něco vám povím: když jsme obléhali Avaricum -"
"Vždyť to tak nebylo," zabručel Bullio a usnul.

O desíti spravedlivých (1931)
Vychází z biblického příběhu o tom, jak Hospodin slíbil Abrahámovi, že ušetří města Sodomu a Gomoru před zkázou, pokud mu najde deset spravedlivých lidí v těchto hříšných městech. Abrahám se radí s manželkou Sárou a ukazuje se, že vlastně žádní "spravedliví" lidé nejsou. Zpočátku počítají s rodinnými příslušníky, po složitém výběru mají sedm adeptů, ale nemohou najít žádné další a ani ti vybraní nejsou úplně spravedliví... Nakonec pošle Sára svého muže za Hospodinem, aby požádal o slitování nad hříšnými obyvateli, ale od nich - od lidí - nežádal, aby mu navrhli těch deset spravedlivých.

I řekla Sára: "Nic není snazšího než to. I dvacet i padesát i sto spravedlivých mu označím. Hospodin ví, že nikomu neublížím. Tak to máme Lotovu ženu a Lota, synovce tvého, třebaže je falešný a závistivý, ale patří k rodině. To už jsou dva."
Na to řekl Abrahám: "A jejich dvě dcery."
Sára pak pravila "Nemysli si, ta starší, Jescha, je nestyda. Nevšiml sis, jak před tebou kroutila zadnicí? Sama Lotova žena mně řekla: Jescha mně dělá starosti, budu ráda, až se vdá. Ta mladší se zdá skromnější. Ale když myslíš, tedy počítej s oběma."
I řekl Abrahám: "Tak to už máme čtyři spravedlivé. Koho bychom vybrali dále?"
A Sára odpověděla: "Když počítáš ta dvě děvčata, pak musíš přibrat i jejich ženichy, Jobaba a Seboima."
Abrahám však řekl: "Co tě nemá, Seboim přece je syn starého Dodanima. Což může syn zloděje a lichváře být spravedlivý?"
I řekla Sára: "Abraháme, udělej to, prosím tě, kvůli rodině. Proč by Melcha neměla mít stejně řádného ženicha jako ta fiflena, Jescha? Je to slušné děvče a nekroutí aspoň boky před starými příbuznými, kterých si má vážit."
I odpověděl Abrahám: "Budiž, jak pravíš. Tak tedy s Jobabem a Seboimem máme už šest spravedlivých. Teď nám zbývá nalézt jenom čtyři."

Pseudo-Lot čili o vlastenectví (1923)
Do Sodomy přišli dva andělé a u brány města potkali Lota, který je pozval do svého domu. Andělé mu prozradili, že Hospodin se chystá město zahladit, aby potrestal hříšnost jeho obyvatelstva. Varují Lota (který je spravedlivý), aby vzal ženu a své dvě dcery a odešel. Lot nejdřív nechce své město opustit, považuje se za jeho občana a tím pádem i za hříšníka a vypráví, jak má své krajany rád, ačkoli je celý život "přísně soudil". Pak si uvědomí, že musí zachránit svou rodinu a odchází z města, ale když spatří, jak Hospodin města ničí, obrátí se a běží zpět k městu, aby pomohl Sodomským.

"Tvoji krajané," pravil anděl "jsou ti, kteří jsou spravedliví a věří v téhož Hospodina jako ty; hříšní pak, bezbožní a modloslužebníci nejsou tvými krajany."
"Jakpak by nebyli, když jsou to Sodomští? Vy tomu nerozumíte, protože neznáte hlasu masa a hlíny. Co je to Sodoma? Pravíte, že je to město nepravosti. Ale když Sodomští bojují, nebojují za své nepravosti, nýbrž za něco lepšího, co bylo nebo bude; a i ten nejhorší může padnout za všechny. Sodoma, to jsme my všichni; a mám-li nějakou cenu před Hospodinem, ať ji přičte Sodomě: a nikoli mně. Co ještě mluvím? Řekněte Hospodinu: Lot, služebník Tvůj, se postaví před muže sodomské a bude je bránit proti Tobě, jako bys byl jeho nepřítel."

Svatá noc (1930)
Do Betléma přijdou Josef s Marií a hledají, kde by mohli přespat. Vezme je k sobě jistý Isachar, který je i přes protesty své ženy Dinah ubytuje ve chlévě. Dinah celý večer nadává a zlobí se na Isachara, že k ní nemá ohledy - muž raději předstírá spánek, aby se vyhnul hádce. V noci se ale probudí a vidí, jak jeho žena pomáhá Marii, která právě rodí.

"A ona," pokračovala paní Dinah pohoršeně, "ona je v jiném stavu, abys to věděl. Prokristapána, ještě to nám tak chybělo! Jezus Maria, abychom tak přišli do lidských řečí! Prosím tě, kdes nechal hlavu?" Paní Dinah nabrala dechu. "To se rozumí, nějaké mladici ty neumíš říct ne. Když na tebe udělala ten svůj kukuč, tak ses mohl přetrhnout samou ochotou. Mně bys to neudělal, Isachare! Jen si ustelte, lidičky, je tam ve chlévě slámy habaděj - Jako kdybychom byli v celém Betlémě jenom my, kdo mají chlívek! Proč jim Šimonovic nedali otep slámy? Protože Šimonka by si to nedala od svého muže líbit, rozumíš? Jen já jsem takový ošlapek, že na všechno mlčím -"
Starý Isachar se obrátil ke zdi. Snad přestane, mínil; ona má trochu pravdu, ale dělat tolik řečí pro jednou -
"Brát cizí lidi do domu," rozjímala paní Dinah ve spravedlivém hněvu. "Kdoví co je to zač? Teď abych celou noc strachem nezamhouřila oka! Ale to ti je jedno, viď? Pro lidi ty všecko, ale pro mne nic! Abys ty vzal jednou jedinkrát ohled na svou udřenou a churavou ženu! A ráno abych po nich ještě uklízela! Když ten člověk je tesař, proč není někde na práci? A proč zrovna já mám mít tolik trápení? Slyšíš, Isachare?"
Ale Isachar, tváří ke zdi, dělal, jako by spal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 chrisuleX chrisuleX | 15. června 2013 v 19:33 | Reagovat

díky, hodilo se na referát xD

2 advance advance | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 17:15 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama