"Když to není rozbité, nespravuj to."

Milan Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí

20. září 2009 v 16:06 | yellow |  Čtenářský deník
Román Nesnesitelná lehkost bytí je rozdělen do sedmi částí z nichž každá ukazuje určitou část děje z pohledu jiné postavy. První dvě části "Lehkost a tíha" a "Duše a tělo" ukazují nejdříve z pohledu Tomáše a následně z pohledu Terezy, jak se seznámili a první léta jejich společného života v Praze, následně v Curychu a končí jejich návratem do Prahy.

Jedné noci se Tomáš vyspal s dívkou, která otěhotněla. Stali se manželi, ale toto manželství, které nebylo založeno na lásce dlouho nevydrželo, a tak se po dvou letech rozvedli. Na syna Tomáš odváděl třetinu platu a měl ho vídat každou druhou neděli, jeho žena si však pokaždé našla nějakou výmluvu, aby se s ním Tomáš nemohl vidět. Pochopil, že ho bude smět vídat jen když je bude uplácet drahými dárky. A to Tomáš nechtěl, a proto se rozhodl, že už syna ani bývalou ženu nikdy nechce vidět. Tím však pobouřil svoje rodiče, takže rázem přišel jak o manželku a syna, ale i o rodiče.
A tak se Tomáš vrátil ke svému původnímu způsobu života, a to k životu doktora sukničkáře. Měl několik stálých milenek a samozřejmě mnoho náhodných, ale stále se držel pravidla tří, které znělo, že se s jednou ženou setká třikrát rychle za sebou a pak dlouho nic, nebo že se s ní bude setkávat jednou za tři týdny, aby se do ní nemohl zamilovat.
Tento způsob života mu funguje až do doby, kdy zasáhne náhoda a Tomáš je místo nemocného primáře pozván na konzultaci k jednomu těžkému případu do malého města. Po konzultaci mu zbývá ještě čas a tak se rozhodne zajít do restaurace. Zde se díky sérii náhod seznámí s Terezou.
Tereza pracuje jako servírka, ale vůbec jí to není po chuti. Žije s matkou, ke které má odpor a kvůli které opustila gymnázium, otčímem a nevlastními bratry, ale to
uží po jiném životě. Tomáš jí zaujme tím, že jako jediný z hostů čte. Ona sama také ráda čte, a proto to vidí jako znamení, když si ještě všimne, že zrovna hrají Beethovena, je si jista, že Tomáš je její ideální muž, a proto mu řekne, že končí v šest.
V šest na ni Tomáš čeká před restaurací a ona ho pak doprovází k vlaku. Krátce na to si bere týdenní dovolenou a jede ho navštívit do Prahy. Okamžitě se pomilují a zbytek týdne zůstává Tereza u Tomáše s chřipkou. Poté opět odjíždí a Tomáš neví, jestli jí neměl pozvat, aby s ním zůstala. Jeho nejistota je však krátce na to vyřešena, když mu opět volá Tereza, že je v Praze.
Tomáš s Terezou spolu zůstávají. Tereza díky Tomášově milence Sabině získává práci ve fotografické laboratoři a později se stává fotografkou pro týdenník. Mohlo by to vypadat, že jsou spokojeni, ale není tomu zcela tak. Tomáš se nedokázal odpoutat od všech svých milenek, takže i když Terezu jako jedinou miluje, stále ji podvádí. Tereza o tom ví a je z toho nešťastná. Tomáš se jí to pokouší vynahradit, ožení se s ní a koupí jí štěně, které pojmenují Karenin (přestože je to fena) a Tereza k němu neskutečně přilne, ale stále není šťastná.
Pak přijde okupace a zdá se, že Tereza konečně našla to, co hledala. Během prvních sedmi dní, je neustále v ulicích a fotografuje. Filmy předává zahraničním reportérům a nakonec skončila ve vězení. V té době je Tomášovi nabídnuta práce v Curychu, kterou však odmítne, protože si myslí, že by Tereza nechtěla emigrovat. Nakonec ji však na Terezin popud přijme a stěhují se do Švýcarska.
Ani tam však nejsou šťastni. Tomáš pořád pracuje a nemá na Terezu čas. A Tereza zase nemá práci a nudí se. Do Švýcarska navíc emigrovala i Tomášova milenka Simona. Asi po sedmi měsících ve Švýcarsku se Tereza sbalí, nechá Tomášovi dopis a vrátí se zpátky do Prahy. Za pár dnů ji následuje i Tomáš, který si život bez ní už nedokáže představit.

Ve třetí části nazvané "Nepochopená slova" se autor věnuje Tomášově milence Sabině, po Tomášově odchodu ze Švýcarska zpět do Čech a jejímu milenci Franzovi.

Po Tomášově odjezdu si Sabina našla jiného milence - univerzitního profesora Franze. Scházeli se spolu asi devět měsíců, ale nikdy spolu nespali v Ženevě. Franz nechtěl pošpinit jejich vztah tím, že by v jeden den spal s milenkou a chvíli po tom s manželkou, kterou nemiloval. Proto spolu často cestovali do různých evropských měst, kde měl Franz přednášky a konference. Sabina byla malířka, a proto ho mohla doprovázet.
Franzova žena byla galeristka a jednou sezvala všechny umělce, kteří u ní vystavovali na večírek. Mezi pozvanými byla i Sabina. Nejdříve přemýšlela, že by nepřišla, ale nakonec usoudila, že by to bylo podezřelé a přišla. Franzova žena urazila její šperk a Franz najednou vidí, že svoji ženu už vůbec nemiluje a necítí k žádné pouto, stejně jako k dceři. Řekne tedy ženě, že má milenku, a že jí je Sabina. Následně pak se Sabinou odjíždí do Itálie. Když se Sabina dozví, že o nich Franzova žena ví, cítí se jako by byla znásilněna a rozhodne se Franze opustit. Po návratu do Ženevy Franz opouští ženu a chce jít za Sabinou. Ta už však vypověděla nájem z ateliéru a odstěhovala se do Paříže. Franz tedy zůstává sám bez ženy i milenky.
Najme si malý byt a začne žít spokojeným životem svobodného mládence. Začne se scházet s jednou ze svých studentek a několik let s ní spokojeně žije. Na Sabinu už vzpomíná jako na něco nehmotného, co mu jeho nový život a novou přítelkyni seslalo.
Uplyne několik let a Sabina stále žije v Paříži, když jí přijde dopis od Tomášova syna, že Tomáš i Tereza v Čechách zemřeli.

V dalších částech knihy se autor vrací do doby Tomášova návratu do Prahy. Příběh je opět vyprávěn z pohledu Terezy a poté i z pohledu Tomáše.

Když se Tomáš vrátí zpět do Prahy, je jim oběma jasné, že už by nemohli emigrovat zpět do Švýcarska ani kdyby chtěli. Tomáš se vrací na své místo lékaře v nemocnici a ke svým milenkám. Brzy však o své místo přijde kvůli článku, který napsal během srpna 68 napsal, a který vyšel ve značně zkrácené podobě.
Tomáš je nejdříve nucen, aby napsal sebekritické prohlášení, které by mu dovolilo zůstat v nemocnici. Tomáš to však odmítne a je proto přesunut na místo praktického lékaře daleko od Prahy. Ani tam mu však nedají pokoj, a když ho nutí vydat veřejné prohlášení, rozhodne se raději opustit místo lékaře a začne pracovat jako umývač oken a výloh.
Mnoho jeho dřívějších pacientů si ho zve, aby jim umyl okna a hostí ho při tom šampaňským. Tomáš je pro ně stále váženým lékařem. Jako myč oken však Tomáš zažívá něco jako prázdniny, protože o své práci nemusí přemýšlet i doma a má mnoho volného času, který vyplňuje milenkami.
Nemá však mnoho času na Terezu, která když přišla o místo fotografky, začala pracovat jako servírka. Stále se trápí Tomášovými nevěrami a nedokáže pochopit, že mezi láskou a sexem je obrovský rozdíl. Jednou se vyspí s cizím mužem, ale ani pak ten rozdíl nevidí.
Oba dva začínají být z života v Praze vyčerpaní, až se nakonec rozhodnou pro stěhování na vesnici.

V předposlední části nazvané "Veliký pochod" se uzavírá příběh Sabiny a Franze.

Sabina už nežije v Paříži, ale v Kalifornii u starých bohatých manželů. Ví, že to není na pořád, ale jen do doby, než starý pán trpící smrtelnou nemocí zemře a jeho žena se přestěhuje za synem do Kanady.
Franz je stále se svojí studentkou a chtějí se brát. To mu však nechce umožnit jeho žena, která se s ním odmítá rozvést. Jednoho dne je Franz pozván, aby podpořil pochod do Kambodžy. Intelektuálové a známé osobnosti budou pochodovat do Kambodže, aby do ní byli vpuštěni lékaři.
Pochod však nic neřeší a lékaři do země vpuštěni nejsou. V Bankoku je pak Franz napaden a zraněn. Několik dní po převozu do Ženevy umírá. Jeho mrtvola patří jeho ženě, tak jak jí živý Franz nikdy nepatřil a jeho přítelkyně je zapomenuta.

Poslední část knihy je nazvaná "Kareninův úsměv" a zakončuje se v ní příběh Tomáše a Terezy. Odehrává se v období od jejich odchodu na vesnice a končí těsně před jejich smrtí.

Tomáš s Terezou prodali všechen svůj majetek, aby si mohli dovolit malý dům na vesnici. Tereza zde pracuje jako pasačka krav a Tomáš jako řidič auta. V této době na sebe mají mnohem více času a jsou mnohem spokojenější, protože Tomáš zde nemá prostor pro nevěru. Po jisté době se však jejich štěstí opět kazí a to kvůli rakovině, kterou trpí Karenin. Tomáš se ho nejdříve s veterinářem pokouší zachránit, ale rakovina se opět vrátí. Karenin pomalu umírá, až mu nakonec Tomáš ulehčí odchod.
V té době Tereza opět začne Tomáše podezřívat - schovává před ní dopisy. Ale nakonec Tereza zjišťuje, že jsou od Tomášova syna, který se chce setkat s otcem. Tereza si uvědomuje, co všechno pro ní Tomáš udělal a opustil a chce mu poděkovat. Vydávají se tancovat do nedalekého města…

Pak se vrátila Tereza s mladíkem z parketu, k tanci ji vyzval předseda a teprve nakonec tančila s Tomášem.
Při tanci mu řekla: "Tomáši, všechno zlo v tvém životě pochází ode mne. Kvůli mně jsi se dostal až sem. Tak nízko, že už se nedá jít nikam níž."
Tomáš jí řekl: "Co blázníš? O jakém nízko mluvíš?"
"Kdybychom zůstali v Curychu, operoval bys pacienty."
"A ty bys fotografovala."
"To je hloupé přirovnání," řekla Tereza. "Pro tebe znamenala tvoje práce všechno, kdežto já mohu dělat cokoli a je mi to úplně jedno. Já jsem neztratila vůbec nic. Ty jsi ztratil všechno."
"Terezo," řekl Tomáš, "ty sis nevšimla, že jsem tady šťasten?"
"Tvoje poslání bylo operovat," řekla.
"Terezo, poslání je blbost. Nemám žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání. A je to ohromná úleva zjistit, že jsi volná, že nemáš poslání."
Nebylo možno nevěřit jeho upřímnému hlasu. Vybavil se jí obraz z dnešního dopoledne: viděla ho opravovat nákladní auto a zdál se jí starý. Došla tam, kam chtěla: vždycky si přece přála, aby byl starý. Znovu si vzpomněla na zajíčka, kterého si tiskla ke tváři ve svém dětském pokoji.
Co to znamená, stát se zajíčkem? To znamená pozbýt jakékoli síly. To znamená, že jeden už není silnější než druhý.
Kráčeli v tanečních krocích za zvuku klavíru a houslí a Tereza měla hlavu na jeho rameni. Takto měla hlavu, když spolu byli v letadle, které je odváželo mlhou. Zažívala teď stejně podivné štěstí a podivný smutek jako tehdy. Ten smutek znamenal: jsme na poslední stanici. To štěstí znamenalo: jsme spolu. Smutek byl formou a štěstí bylo obsahem. Štěstí naplňovalo prostor smutku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 frida frida | E-mail | Web | 20. září 2009 v 20:57 | Reagovat

super ;) - už se nemůžu dočkat, až budu mít čas to taky přečíst - leží mi doma na poličce snad týdny ;) jo a nepíšeš náhodou v jednom odstavci o "Sabině" místo o "Simoně"? (ale nevím, třeba je to tak schválně) btw. zkoušela jsem "hodnotit" tenhle článek (předtím jsem si tý funkce ani nevšimla)

2 yellow yellow | E-mail | Web | 20. září 2009 v 21:04 | Reagovat

Sakra, tak to sem nějak asi přehlídla. Budu to muset ještě opravit. Správně je samozřejmě Sabina.

3 frida frida | Web | 25. září 2009 v 18:30 | Reagovat

zapomněla jsi na jednu důležitou pasáž o "hovnu" ;) ta se mi líbila skoro nejvíc - společně s úvahou nad tím, že "Einmal ist keinmal"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama