"Když to není rozbité, nespravuj to."

Friedrich Dürrenmatt - Návštěva staré dámy

24. října 2009 v 21:17 | frida |  Čtenářský deník
Friedrich Dürrenmatt
Návštěva staré dámy

Hlavní postavy: Claire Zachanassianová (rozená Wäscherová), Alfréd Ill

Tato divadelní hra, která byla napsána roku 1955 a která má podtitul Tragická komedie, se skládá ze tří dějství a samotným autorem je označena jako "Zlá hra, která ale proto nesmí být hrána zle, nýbrž co nejhumánněji, se smutkem, nikoli s hněvem, ale také s humorem, neboť této komedii, jež skončí tragicky, nic neškodí víc než smrtelná vážnost."
Městečko Güllen ležící někde ve střední Evropě bývalo kdysi bohaté a vzkvétající centrum s prosperujícími podniky i vyhlášenou horskou chatou, přenocoval v něm Goethe, Brahms zde složil kvartet a Schwarz právě v Güllenu objevil střelný prach. Nyní je ale město zpustlé a zchudlé - podniky i chata ukončily svou činnost, obyvatelé jsou nezaměstnaní a žijí v nesmírné bídě. Město muselo prodat sbírky vlastivědného muzea Americe a dnes si exekutor, který nad Güllenem neustále krouží jako hladový sup, může odnést leda tak starý psací stroj - jediné to vybavení městské radnice...
Obyvatelé vkládají své poslední naděje do příjezdu zámožné rodačky Claire Zachanassianové, rozené Wäscherové, která proslula nejen svými početnými manželstvími, ale i dobročinnými skutky. Starosta (a s ním i celé město) doufá, že se dnes šedesátiletá Claire smiluje nad rodným krajem a poskytne Güllenu nemalé finance. Vymámit je z ní má její přítel z mládí Alfréd Ill, v současné době nejoblíbenější občan, nemajetný hokynář a aspirant na post příštího starosty.
Ill se domnívá, že by přesvědčování Claire k investicím do Güllenu mohlo pomoci připomenutí jejich dávného mileneckého vztahu a ani netuší, jak blízko pravdě se ocitá. Po okázalém vstupu na scénu, kdy Claire zatáhla za záchrannou brzdu, aby jí rychlík, který obyčejně kolem pouze projíždí, zastavil přímo na güllenském nádraží (námitky vlakvedoucího následně umlčela nemalým peněžitým obnosem), svůj uvítací výbor ohromí nejen sérií morbidních poznámek (které již leccos naznačují), podezřelou sebrankou, která ji doprovází, a nekonečnou řadou kufrů, ale i klecí s černým pardálem a černou luxusní rakví.
Svou extravaganci přivede k vrcholu nabídkou, že věnuje Güllenu jednu miliardu (pět set miliónů městu, pět set miliónů občanům), pokud bude splněna jediná její podmínka. Tou podmínkou je dosažení spravedlnosti pro Claire a potrestání smrtí toho, který jí před pětačtyřiceti lety zničil život.
Tím, kdo má být zabit, není nikdo jiný než Alfréd Ill, který v minulosti přivedl svou milenku Claire do jiného stavu. Otcovství ale popřel, protože se chtěl oženit s bohatou hokynářkou. Claire se s ním soudila, ale on podplatil dva svědky, kteří tvrdili, že s Claire spali také - tím z ní v očích veřejnosti učinil děvku a potupená Claire musela odejít z domova, své dítě odložila (v náhradní rodině brzy zemřelo), stala se prostitutkou, setkala se s bohatým pánem, kterého si vzala za muže, a následně se vdávala za jednoho boháče za druhým. Nyní, když dosáhla takového bohatství, že si může dovolit cokoli, přichází zpět a žádá Alfrédovu hlavu výměnou za zmíněnou miliardu.
Občané Güllenu se samozřejmě postaví za svého oblíbeného hokynáře a nabídku odmítnou, postupem času se ale jejich stanovisko mění, což je Ill nucen s hrůzou sledovat. Claire zůstává ve městě, protože moc dobře ví, že čas a vidina peněz udělají své. A opravdu - občané začnou žít luxusněji, a protože nemají peníze, kupují vše na dluh. Nedělají to ale proto, že by plánovali Illa zabít. Alespoň zatím ještě ne. Spíše doufají, že se vše vyřeší nějak jinak - kdo by také věřil, že Claire myslela svou nabídku vážně.
Alfréd si celou dobu uvědomuje, co ho čeká. Zpočátku má strach, ale právě hrůza mu pomůže uvědomit si, že uplynulý čas nesmazal jeho vinu. Nakonec už je smířený se svým osudem a je ochoten přijmout jakékoli rozhodnutí obyvatel Güllenu jako svůj trest.
Jeho spoluobčané se k němu postupně obracejí zády, vědí už, že jeho smrt je jediným prostředkem k získání peněz a snaží se celou věc si maximálně ulehčit - začnou jím opovrhovat pro jeho "příšerný zločin" (paradoxně Claire vůbec nevyčítají, že v cestě za svou pomstou právě ona zrušila provoz jejich podniků a přivedla tak Güllen na mizinu) a vše vyvrcholí tím, že jednohlasně odsouhlasí jeho zavraždění a následně provedou popravu. Získají slíbené peníze, město vzkvétá a začnou v něm znovu zastavovat luxusní rychlíky.
Přestože je hra vlastně kritikou společnosti, která je ochotna pro peníze udělat cokoli, Dürrenmatt sám dodal, že se od občanů Güllenu nijak nedistancuje a není si jist, zda by v jejich situaci jednal jinak, protože: "Pokušení je příliš velké a chudoba příliš trpká."

UČITEL: Chtěl jsem vám pomoct. Ale vrhli se na mě, a vy jste o to taky nestál. Ach, Ille! Co jsme to za lidi! Ta hanebná miliarda nás pálí v srdcích. Vzchopte se, bojujte o svůj život, spojte se s novináři. Nesmíte ztrácet čas.
ILL: Už nebojuju.
UČITEL: Prosím vás, copak jste strachy přišel o rozum?
ILL: Pochopil jsem, že už nemám právo.
UČITEL: Nemáte právo? Proti té prokleté staré dámě, té děvce všech děvek, která před našima očima nestydatě střídá manžele, která se zmocňuje našich duší?
ILL: Je to koneckonců moje vina.
UČITEL: Vina?
ILL: Udělal jsem z Claire to, co je, a ze sebe to, co jsem, ušmudlaný, pochybný hokynář. Co mám dělat, güllenský učiteli? Hrát si na nevinnýho? Ty eunuši, butler, rakev, miliarda, to všechno jsou moje skutky. Nemůžu už pomoct ani sobě, ani vám.
UČITEL: Vystřízlivěl jsem, zničehonic. Máte pravdu. Úplnou pravdu. Je to všechno vaše vina. A já vám něco povím, Alfréde Ille, něco zásadního. Zabijou vás. Vím to od začátku, a vy to víte už taky dlouho, i když to v Güllenu všichni popírají. Pokušení je příliš veliké a naše chudoba příliš trpká. Ale já vím ještě víc. Budu se na tom podílet i já. Cítím, jak se pomalu stávám vrahem. Moje víra v humanitu je bezmocná. A protože to vím, je ze mne opilec. Bojím se, Ille, jako jste se bál vy. Teď ještě vím, že i za námi jednou přijde stará dáma, jednoho dne, a že nás pak potká to, co vás teď, ale brzy, možná už za pár hodin, to vědět nebudu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama