"Když to není rozbité, nespravuj to."

Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita

1. října 2009 v 17:36 | yellow |  Čtenářský deník
Román není typickou sci-fi, ale je spíše zaměřen na vylíčení lidské společnosti v přetechnizovaném světě, kde nikdo nikoho nezná a nikdo nikomu nemůže věřit. Ani vlastní rodině. Zaměřuje se na nebezpečnost společnosti, která zakazuje lidem číst a dává jim pouze kusé a nedůležité informace.
Děj knihy 451 stupňů Fahrenheita (Název knihy odkazuje na fakt, že papír začíná hořet při teplotě 451 °F.) se odehrává v budoucnosti, kde lidé žijí obklopení technikou a neznají ani své nejbližší. Celá společnost je již zdegenerovaná a pouze někteří lidé si uvědomují, že ve společnosti, které jsou zakazovány knihy a vlastní myšlení, je něco špatně. Tito lidé jsou však vyhledávání a zneškodňováni. Je totiž nutné udržet společnost zabavenou, pracující a nemyslící.
Lidé žijí v ohnivzdorných domech a proto již nepotřebují požárníky. Jejich náplň práce se tedy mění. Místo hašení požárů je nyní sami zakládají a pálí v nich knihy. Jedním z požárníků je i Guy Montan, který spolu s manželkou žije stejně konzumním stylem života jako ostatní. To se však mění, když Guy při cestě z práce potká svou sousedku mladou dívku Clarissu, kterou ostatní považují za blázna a její rodinu za nebezpečnou, protože všichni stále myslí a záleží jim na rodině. Clarissa Guyovi postupně otevírá oči, tím jak mu klade otázky o úplně obyčejných věcích, o kterých Guye ani nenapadlo přemýšlel. Clarissa doprovází každý den Guye kousek cesty do práce a on si na její přítomnost zvykne.
V noci, kdy Guy poprvé potká Clarissu, se pokusí jeho manželka Mildred o sebevraždu, ale díky Guyovi a pokročilé technice je zachráněna a ráno si už na nic nevzpomíná. V té době Guy začne přemýšlet, proč je vlastně svět takový, a proč vlastně pálí knihy. V Guyovi rostou pochybnosti o správnosti světa, které se ještě prohloubí, když je přinucen s knihami spálit i jejich majitelku, která se jich odmítá vzdát. V tu chvíli v Guyovi začne klíčit otázka, co je v knihách napsáno, že se jich žena odmítá vzdát a jednu z knih si schová.
V té době také zmizí Clarissa. Později se od ženy dozvídá, že byla sražena tryskovým autem a její rodina se odstěhovala. Manželčina netečnost Guye zasáhne a přemýšlí, jestli ji vůbec ještě miluje, protože mu připadá jako úplně neznámý člověk.
Druhý den po požáru, ve kterém byl nucen upálit i majitelku knih, Guy nejde do práce a předstírá nemoc. Uvažuje, že už by se do práce nikdy nevrátil, ale jeho žena o tom nechce ani slyšet, protože touží po čtvrté telestěně. Když "je Guy nemocný" přijde ho navštívit jeho nadřízený a Guyovi před ním uklouzne, že vzal jednu knihu. Velitel ho začne podezírat, ale řekne mu, že se to může stát, a že když knihu vrátí, nebude z toho vyvozovat žádné závěry.
Gyu však knihu vrátit nechce, chce se dozvědět, co je v knihách, že jsou pro ně někteří lidé ochotni zemřít. Již dříve si občas schoval nějakou knihu a nyní je vytáhne a začne v nich číst. Ale nerozumí jim, a proto vyhledá starého profesora Fabera, kterého kdysi potkal v parku, a který mu recitoval báseň. Chce po něm, aby mu vysvětlil, co v knihách je a naučil ho rozumět jim. Pak chtějí začít knihy tisknout a rozšiřovat je.
Profesor Faber dá Guyovi telekomunikační zařízení, se kterým mu může stále radit a Guy se vrací domů, aby se najedl a vydal do práce. Doma je však rozzuřen tupostí své ženy a jejích přítelkyň a začne jim recitovat básně i přes rady starého profesora. Ženy jsou vyděšeny a Guy odchází do práce. Ještě před tím však provizorně uschová knihy do živého plotu.
Krátce po příchodu do práce je s ostatními požárníky povolán do práce. K jeho překvapení jedou k jeho domu. Jeho žena ho totiž nahlásila, že vlastní kniha a opustila ho. Guy je velitelem přinucen spálit vlastní knihy (zůstanou mu asi jen čtyři, kterých si jeho žena nevšimla) a pak má být zatčen. Velitel objeví v jeho uchu komunikátor a vyhrožuje mu, že najde i muže na druhém konci. To však Guy nemůže připustit a velitele spálí plamenometem, aby nemohl najít starého profesora. Další kolegy omráčí a dává se na útěk. Nejdříve zamíří k Faberovi, kde se domluví, že se sejdou. Faber Guyovi radí, ať se vydá k řece a potom po starých kolejích. Guy si od něj vypůjčí staré oblečení a pak mu radí, ať zapne ventilaci a zavlažovač, aby smyl jeho stopy tak, aby je nemohl najít Mechanický ohoř, který jde po jeho stopě a jeho pátrání je přenášeno telestěnami.
Faber se chystá odjet z města a Guy utíká. Ještě na telestěně zahlédne, jak Mechanický ohař přešel Faberův dům, ale jde stále po jeho stopě a pouští se k řece. Díky řece se mu podaří uprchnout a narazí na skupinu dalších uprchlíků-intelektuálů, kteří utekli před systémem, který vládl. Zjistí, že po celé zemi existuje síť lidí, kteří četli knihu a nyní se skrývají a jednou a ž přijde čas, tak vylezou z úkrytů a dají světu knihy, které mají ukryty v paměti.
Guy se spolu s nimi vydává na cestu, když vidí, jak na město dopadají bomby a ničí ho. Byla vyhlášena válka, o které se již nějakou dobu mluvilo a Guy s ostatními se vrací zpět do města, kde budou užiteční.

"Tady to máš, Montanu. Nepřišlo to shora od vlády, cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, žádným usnesením, žádnou cenzurou, vůbec ne! Bohudíky, celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin. Jim poděkuj za to, že dnes můžeš být neustále veselý, smíš číst obrázkové seriály, oblíbené senzační životopisy nebo týdeníky plné inzerátů."
"Dobře, ale jak to bylo s hasiči?" zeptal se Montan.
"Ach," v jemné mlze tabákového dýmu se k němu Beatty naklonil, "co se dá vysvětlit líp a přirozeněji? Když školy začaly chrlit víc a víc běžců, skokanů, závodníků, hračičkářů, příživníků, hltalů, letců a plavců namísto badatelů, vědců, kritiků a tvůrčích pracovníků, potom se ovšem slovo 'intelektuál!' stalo nadávkou, jak si to také zasloužilo. Z neobvyklých věcí máš vždycky strach. Jistě se pamatuješ na chlapce ve škole, který byl obzvlášť 'nadaný', který se nejčastěji hlásil a odpovídal na učitelovy otázky, zatímco ostatní dřepěli jako hromada vycpaných panáků a měli na něho vztek. A nevybrali jste si právě tohohle nadaného chlapce, když jste po vyučování chtěli někoho zmlátit nebo potýrat? Samozřejmě, že ano. Všichni musíme být stejní. Nejsou všichni zrozeni svobodni a rovni, jak říká Ústava, ale všichni jsou srovnáni. Jedenkaždý je věrný obraz všech ostatních; a potom jsou všichni šťastni, protože tu nejsou žádní velikáni, před kterými by ses cítil bezvýznamný nebo podle nichž by ses mohl měřit. Tak je to! Kniha v sousedství je jako nabitá puška. Spal ji! Vyndej ze zbraně náboj! Zlom lidskou mysl! Bůh ví, kdo by se stal terčem sečtělého člověka? Já? Nestrpím to ani minutu. A tak, když se nakonec všude stavěly domy ohnivzdorné (tvoje domněnka včera v noci byla správná), nikdo už nepotřeboval hasiče pro staré účely. Dostali novou práci, stali se ochránci klidu naší mysli, lidmi, kteří odstraňují náš palčivý, snadno pochopitelný a oprávněný strach z méněcennosti; stali seč oficiálními cenzory, soudci a katy. To jsi ty, Montanu, a to jsem já."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama