"Když to není rozbité, nespravuj to."

Čingiz Ajtmatov - Popraviště

3. listopadu 2009 v 23:33 | frida |  Čtenářský deník
Čingiz Ajtmatov
Popraviště

Hlavní postavy: Avdij Kallistratov, vlčice Akbara, Boston Urkunčijev

Román, který nemá jednotnou stavbu, ale dal by se chápat jako koláž tří příběhů, které mají společné myšlenkové vyústění a jsou propojeny příběhem vlčího páru Akbary a Taščajnara.
První část nás přivádí do mojunkumské savany, kde žije vlčice Akbara se svým vlkem Taščajnarem. Jsou to dva nejsilnější vlci v okolí, Akbara je svým způsobem velmi moudrá a zkušená a Taščajnar je zase neobyčejně silný. Jejich životy ale potká tragédie - do savany vpadne člověk.
Kdesi v družstvu totiž lidé nejsou schopni vyprodukovat dost masa, proto se kvůli naplnění plánu rozhodnou k barbarskému útoku na sajgy (antilopy) žijící v savaně. Obklíčí tisícihlavé stádo vrtulníky a automobily, střílí po nich automatickými zbraněmi a ještě se baví pohledem na smečku vlků, která se jim připletla do cesty. Tou smečkou je právě Akbařina rodina. Právě vyváděli s Taščajnarem svá štěňata na první velký lov sajg, ale když začala štvanice, splašené antilopy jim odřízly únikovou cestu a tak byla celá rodina nucena pobíhat mezi nimi dokola a bránit se ušlapání. Mladým vlčatům se to samozřejmě nepovedlo a všechna zahynula.
Akbara, zoufalá matka, která ztratila své děti, ale není jediná, kdo v okolí trpí. Své si prožívá i mladý Avdij Kallistratov, bývalý seminarista, který byl pro své pokrokové názory (snažil se církev zbavit dogmat neslučitelných se současným životním stylem a s vědeckými poznatky a vytvořit "modernějšího" Boha přístupného mladým generacím) nucen odejít ze studií a byl vyloučen z církve.
Avdij totiž trpí něčím, čemu bychom mohli říkat "spasitelský komplex". Vše začalo už dříve, když se po svém vyloučení živil jako dopisovatel novin a rozhodl se napsat rozsáhlou reportáž o sběračích anaši (drogy podobné konopí), kteří způsobovali společnosti velké problémy. Tito sběrači - v naprosté většině případů mladí lidé toužící po snadném výdělku - totiž neváhali cestovat do asijské části Ruska, tam drogu posbírat a propašovat ji zpět do Ruska, aby ji následně rozvezli do celého světa. Avdij se rozhodne, že se dostane přímo mezi sběrače, sepíše svou reportáž a vyburcuje veřejnost k jednání, které by zabránilo nadějným mladíkům ničit si život trestnou činností. Také trochu pyšně doufá, že by jim mohl "promluvit do duše" a přimět je k pokání a změně životního stylu.

Ten trpký omamný dým nevyvolává jen sladké opojení, jak by se zdálo, ale rozkládá člověka v člověku. Jak je zachráníš, když oni přinášejí v oběť sami sebe? Jestlipak víš, odkud to všechno pramení? V čem tkví příčiny? Mlčíš, nevíš, z kterého konce začít, jak to vysvětlit, co podniknout? A nebyl jsi to ty sám, kdo se s nezadržitelnou vehemencí dral ze zdí semináře do dravého proudu života, abys ho alespoň v něčem změnil k lepšímu? Spolužáci se ti posmívali - ty idealisto! Asi to nebylo pronic zanic. Už dnes přemýšlíš, jestli můžeš být narkomanům něčím prospěšný, jestli potřebují, aby ses vměšoval do jejich záležitostí a do jejich činů. Co pro ně vůbec můžeš udělat? Přesvědčit je, přinutit, aby žili jinak? Ale zatímco ty se trápíš, přemýšlíš co a jak, oni jdou za svým jasně vytčeným cílem, touží po úspěchu a spatřují v tom své štěstí. Ale jak je přesvědčit o opaku, jak je obrátit tváří k pravdě? Jestliže však nezasáhneš a nepomůžeš jim, budou dříve či později odsouzeni, vypovězeni do pracovních táborů; oni to však nepřijmou jako trest za zločin, ale jako smůlu. Jiná věc je odvrátit je od zla, očistit je pokáním, přimět je, aby se sami zřekli toho zločinného konání a spatřovali opravdové štěstí v něčem jiném. Jak by to bylo nádherné! Ale v čem by měli spatřovat své štěstí? V našich proklamovaných hodnotách? Ty už čas zbavil jejich ceny, jsou zprofanovány. Nebo snad v Bohu, v němž od dětství vidí potěšení starých dědků a babek, pohádku a nic víc? Koneckonců co zmůže slovo ve srovnání s možností přijít snadno k velkým penězům? Každý má dnes pohotově rčení: řečí se nenajíš, ale peníze plodí zase peníze. (...) Ó, kéž bych dokázal napsat reportáž, na niž by zareagovala spousta lidí jako na svůj vlastní problém, jako na požár ve vlastním domě, jako na neštěstí vlastních dětí. Teprve pak by slovo, zachycené mnoha a mnoha vnímavými lidmi, mohlo překonat moc peněz a zvítězit nad nepravostmi. Bože, dej, ať se to stane, ať slovo není vyřčeno nadarmo, a je-li pravda, že "na počátku bylo slovo", nechť mu zůstane i nadále jeho původní síla... Tak by se mělo žít a uvažovat...

Zpočátku vše probíhá dobře, ale když šéf sběračů Gríšan zjistí, k čemu se Avdij doopravdy chystá, rozhodne se dát mu za vyučenou. Sám moc dobře zná své lidi, proto se nebrání tomu, aby se Avdij pokusil o jejich obrácení k Bohu. Avdijův pokus samozřejmě selže, a to hned z několika příčin. Zaprvé si Avdij naivně myslí, že sběrači zahodí příležitost snadného zisku peněz kvůli něčemu tak "nedůležitému", jako jsou morální hodnoty. Zadruhé si ke svému proslovu nevybere ten nejvhodnější moment - zfetovaní mladíci mu sotva budou zbožně naslouchat. V nepříčetném stavu Avdije zbijí a vyhodí z jedoucího vlaku (ano - ani místo své řeči si Avdij nevybral nejvhodněji...). Avdij kupodivu celý incident přežije (sice je v příšerném stavu, ale dostane se mu dobré péče v nemocnici, stane se svědkem zatčení bandy, která ho málem zabila - unikne pouze vůdce sběračů - a seznámí se s Ingou Fjodorovnou - ženou svého srdce).
Jenže Avdij se nedokáže poučit. Stále se považuje za někoho, kdo sám dokáže změnit zkaženou společnost a opět se pokouší obrátit na správnou cestu ty nesprávné lidi. Kvůli penězům se vydá s dělníky do savany, kde jim má pomáhat při lovu sajg. Počká si, až se všichni pořádně opijí a ztratí soudnost, a potom je začne přesvědčovat o tom, v jakém omylu žijí. Opilí dělníci samozřejmě zareagují stejně jako zfetovaní sběrači anaši - Avdije zbijí... navíc ho přivážou ke stromu (litují, že s sebou nemají kladivo a hřebíky) a tak je Avdij "ukřižován" přesně tak, jako jeho Učitel. Avdij se v duchu přenáší do Judeje a stává se účastníkem rozhovoru Piláta Pontského a Ježíše Nazaretského. Potom ještě spatří naposledy vlčici Akbaru (která mu ještě jako sběrači anaši ušetřila život, když ho nachytala v polích omámeného drogou v blízkosti svých mláďat a nezabila ho) a potom umírá.
Třetí část románu je považována za nejlepší - vypráví o typu člověka, kterého Ajtmatov obdivuje - silného, přírodního, zdravého, pohansky zdatného. Všechny tyto vlastnosti bezesporu má ovčák Boston Urkunčijev, nejlepší pracovník sovchozu, vzorný hospodář, dobrý manžel a milující otec svého sotva dvouletého syna Kendžeše. Sklízí ale nejen úspěchy, ale hlavně četné pomluvy - zejména od závistivého Bazarbaje Nojgutova. Naráží také na lidskou lenost a neschopnost (hlavně v rámci strany, která odmítá jakékoli jeho návrhy na zlepšení činnosti ovčáků a obviňuje ho z kontrarevoluce a podpory kapitalismu a soukromého vlastnictví). Boston ale na řeči lidí nedá - žije uzavřený do sebe a jediným potěšením je pro něho právě jeho syn, kterého má se svou druhou ženou (první manželka mu zemřela, stejně jako manžel jeho nynější ženy, který byl jeho dobrým přítelem, ale který tragicky zahynul v ledové proláklině a právě jeho smrt je jednou z příčin pomluv). I o toto své jediné potěšení je ale připraven a to právě vinou Bazarbaje, který opilý narazí na vlčí doupě (doupě Akbary a Taščajnara, kteří sem uprchli ze zničené savany). Ukradne mláďata, aby si za peníze z jejich prodeje koupil vodku, ale zapomene na to, že mu v patách půjdou dva rozzuření rodiče. Utíká před nimi, schová se na statku u Bostona a tím přivede vlky na jeho stopu. Boston se snaží Bazarbaje přimět, aby vlčata vrátil (nebo aspoň zneškodnil rodiče, kteří se nyní budou mstít), ale zbabělec a provokatér Bazarbaj se přirozeně nemá ani k jednomu. Od té doby Akbara s Taščajnarem neustále obléhají Bostonův dům, žalostně vyjí a mstí se na Bostonových ovcích. Boston už má všeho dost - sice vlčí rodiče lituje, ale nedokáže dále snášet hlasité projevy jejich stesku. Chce je vylákat a zastřelit, Taščajnar ale prohlédne jeho past, ve snaze ochránit Akbaru napadne Bostona a je z bezprostřední blízkosti zastřelen. Akbara uprchne, ale je nyní zcela zoufalá - už třikrát ztratila potomky (mezi obdobím života v savaně a v horách měla ještě jeden vrh, mláďata ale zahynula při požáru) a nyní přišla i o věrného manžela...
Boston se s rodinou chystá stěhovat za ovcemi na pastviny, v panujícím zmatku ztratí rodiče na chvíli malého neposedného Kendžeše z očí, a ten se vytratí ven. Tam se setká v Akbarou. Akbara cítí, že dítě je lidským mládětem, chce si ho odnést do svého doupěte jako náhradu za vlčata, ale lidé ji zpozorují. Utíká a odnáší s sebou i malého chlapečka. Boston ji pronásleduje, ze zoufalství po ní vystřelí, ale bohužel omylem zastřelí i své dítě.
Naprosto zdrcený Boston se vydává zabít Bazarbaje a potom se sám utopí v jezeře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sicmoid Sicmoid | E-mail | Web | 24. května 2010 v 21:02 | Reagovat

Moc hezky napsaný obsah. Brouzdala jsem po netu a hledala jsem nějaké normální shrnutí a všude byly ve směs napsané hovadiny, ale takto je to ve zkratce a přitom dějově v pořádku. :) Chválím a obdivuji, sama bych to takhle krátce popsat nedokázala.

2 frida frida | Web | 11. června 2010 v 23:45 | Reagovat

mno... moc krátce to nešlo ;) jestli z toho jde pochopit, o čem ta knížka byla, tak jsem ráda ;) p.s. díky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama