"Když to není rozbité, nespravuj to."

Šelma kočkovitá

19. listopadu 2009 v 16:17 | yellow |  Naše názory, články
Už je to víc než měsíc, co jsme si domů přivezli malou černou kuličku, která pořád vrněla, mňoukala a chtěla se mazlit. Za ten měsíc se toho hodně změnilo. Kulička je sice pořád malá a černá a taky pořád vrní a chce se mazlit. Ale mňouká už jen když si jí zdá, že se na ní upírá malá pozornost.
Další věcí, která se změnila byl náš názor na drouboučké kotě jménem Felix. Ještě před měsícem jsme se všichni děsili, že se kocourek bude bezbraný moula, který se nebude líbit našem dvěma psů, a že se jich bude bát.
Po měsíci je však Felix pánem dvora, před kterým mají oba psi respekt, a obávaným lovcem. Když jsem se včera vracela ze školy, bylo naprosto ideální počasí zůstat ještě venku a pomazlit kocoura. Zavolala jsem tedy na dědu, jestli neví, kde kocour je a děda mi řekl, že si ho mám jít pustit, že ho zrovna zavřel. Tak jsem tedy zamířila ke kůlně, kde kocour přebývá a již z dálky jsem viděla, že tam na zemi u králíkárny cosi leží.
Když jsem pak přišla blíž, zjistila jsem, že tam leží mrtvej holub. V tu samou chvíli na mě volal děda, jestli vím, co Felix udělal. Samozřejmě jsem neměla ani šajnu a nic mě nenapadalo, protože jsem ho do tý doby považovala za absolutně bezbranýho. Tudíž jsem dědovi řekla, že nevím, co udělal a zeptala se, proč tam leží ten mrtvej holub a jestli by mi mohl Felixe pustit, protože se k žádnýmu mrtvýmu opeřenci nechci přibližovat.
V tu chvíli se na dědově obličeji objevil vítězoslavný úsměv následovaný větou: "Tohle udělal ten tvůj kocour." Nějak se mi tomu nechtělo věřit. Že by moje malý koťatko ulovilo holuba, kterej je stejně velkej jako on? Ale byla to pravda. Když se děda vzdálil kocourovi z očí, ten nelenil a hups na prvního holuba.
Snažila jsem se to zahrát do autu, že holuba ranila mrtvice a Felix mu dával první pomoc, ale moc jsem neuspěla. Dědův výstavní holub je dědův výstavní holub a děda na něj nedá dopustit. Felix dostal koštětem a domácí vězení, ze kterýho může jen pod dědovým dozorem. To mu ovšem nebrání, aby se pokoušel o další atentáty na holuby.
Takže po druhém dni je skóre následující: kocour vede 1:0. Je spokojenej a neustále vrní. Holubi jsou na nervy, sedí vysoko na střeše a lítají světový rekordy (Díky kocourovi uletěj asi tak třicet metrů. Mají totiž silný pud sebezáchovy. Jinak uletí tak dva tři metry a jdou k zemi jako šutr.). Děda je naštvanej, protože kocour stále útočí na jeho milovaný holuby a když na ně náhodou neútočí, tak se mu neustále ochomejtá kolem nohou, nebo když si děda sedne na svoje oblíbený stanoviště pod třešní, tak mu za chvíli kocour přistane na zádech.
Abych to shrnula. Kamarádky pes, kterej honil dědovi holuby, je zapomenut. Terotistou číslo jedna je kocour, kterej překonal i jednoho ze psů, kterej dědovi pije krev už kolik let. Ale kocourovi to očividně nevadí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama