"Když to není rozbité, nespravuj to."

Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky

31. prosince 2009 v 21:30 | frida |  Čtenářský deník
Bohumil Hrabal
Ostře sledované vlaky

Hlavní postavy: Miloš Hrma

Děj této povídky nás zavádí do malé odlehlé železniční stanice roku 1945 (německá okupace), kde se zaučuje třiadvacetiletý mladík Miloš Hrma. Pod vedením výpravčího Hubičky, svůdce a milovníka žen, a přednosty se zálibou v chování holubů, se připravuje na své budoucí povolání u dráhy, kterým se zabýval již jeho otec. Ten začal pracovat ve dvaceti letech a ve svých pětačtyřiceti mohl odejít do důchodu (tuto pozici mu všichni sousedé závidí).
S Milošem, který je zároveň vypravěčem, se čtenář setkává v době, kdy se mladík vrací zpět do stanice po tříměsíční absenci způsobené svým pobytem v nemocnici, kde se léčil ze zranění, která si sám způsobil. Pokusil se totiž o sebevraždu poté, co neuspěl v prvních milostných pokusech se svou dívkou Mášenkou, během kterých, podle vlastních slov, "zvadl jak lilium".
Zpočátku se Miloš retrospektivně vrací do minulosti a vypravuje o své rodině a o začátcích u dráhy, potom se zaměří na současné dění kolem sebe.
Stanicí má brzy projíždět takzvaný ostře sledovaný vlak - tedy jeden z německých transportů, které míří buď na frontu nebo z ní. Tento vlak má německé vojáky zásobovat municí. Výpravčí Hubička je ale zřejmě v kontaktu s nějakou partyzánskou organizací a získá bombu, kterou má Miloš za úkol hodit na projíždějící vlak. Mladík inspirovaný podobným kouskem jihlavských partyzánů, který se nedávno podařil, s úkolem souhlasí a v opojení z toho, že se konečně stal mužem (svou první zkušenost zažil s tajemnou Viktorkou, která bombu do stanice přinesla) se rozhodne vylézt na rameno semaforu stojícího u kolejí.
Odtud hodí nálož přesně do prostředku jednoho ze středních vagónů vlaku. Je ale spatřen hlídačem. Voják, který má na starosti hlídku, po Milošovi vystřelí v tutéž dobu, kdy Miloš vystřelí po něm. Voják vypadne z vlaku a Miloš spadne vedle něj.
Pozoruje umírajícího vojáka a ví, že sám zemře taky (má prostřelené plíce, německého vojáka trefil do břicha). Myslí na svou matku, na to, že už ji nikdy neuvidí, ale zároveň je rád, že dokázal nálož správně umístit. Zraněný voják trpí bolestmi a Miloš se ho snaží zabít, po chvíli se mu to podaří a poslední, co slyší před svou smrtí, je zvuk exploze vlaku.

A přestal padat sníh, vyšel krásný měsíc, po kraji tikaly vteřinové barevné ručičky ve všech vločkách, a na krku toho vojáka se zaleskl bílý stříbrný řetízek a potom na tom řetízku cosi, čeho se ten voják chytil oběma rukama a ještě hlasitěji volal:
"Mutti!! Mutti!!"
A já mu nasadil hlaveň pušky k oku a stiskl spoušť, tak divně jsem při tom ležel. A pak jsem slyšel, jak zmlkl, viděl jsem, jak jeho nohy zvolna a tiše došly, zastavily se, ležel jsem na něm a slyšel, jak do vojáka vniká klid a ticho, jak se všechno zastavuje, jak stroje, když padla. A ze mne crčela krev a třísnil jsem vojákovi šaty, vytáhl jsem kapesník a snažil jsem se čistit tu krvavou skvrnu a oddychoval jsem a začal jsem se dusit, ale vší silou jsem se převalil a natáhl jsem ruku a chytil ten řetízek, kterého se držel voják, jehož obličej zklidněl, jen místo pravého oka byla ožehnutá díra jako modrý monokl... a utrhl jsem ten řetízek, kterého se držel ten mrtvý, a ve světle měsíce jsem viděl, že to je medailónek, na jehož jedné straně je zelený čtyřlístek a na druhé straně nápis: Bringe Glück. A nepřinesl štěstí ten čtyřlístek ani tomu vojákovi, ani mně, taky to byl člověk jako já nebo pan výpravčí Hubička, taky neměl žádné vyznamenání, žádnou hodnost, a přece jsme jeden druhého postřelili a jeden druhého přivedli ke smrti, ač jistě, kdybychom se někde potkali v civilu, možná, že bychom se měli rádi, pohovořili si.
Povídka popisuje nejen finální útok na německý vlak a situaci, kdy si Miloš uvědomuje, že byl donucen zabít někoho, s kým by si mohl rozumět, kdyby nestáli každý na jiné straně barikády. Sledujeme i "drobné starosti" nejen hlavního protagonisty, ale i ostatních postav - výpravčího, který má problémy s kárnou komisí, protože telegrafistce ze stanice na zadnici otiskoval úřední razítka, paní přednostové, na které si manžel vylévá všechen svůj vztek, i pana přednosty, který je pohoršen necudným chováním mladé generace, zastoupené právě výpravčím Hubičkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama