"Když to není rozbité, nespravuj to."

Milan Uhde - Velice tiché Ave

26. ledna 2010 v 15:08 | frida |  Čtenářský deník
Milan Uhde
Velice tiché Ave

Hlavní postavy: Ivan Tereba, jeho rodina (matka Hana, otec Bedřich)

Krátká rozhlasová hra z roku 1981 popisuje život jedné rodiny během druhé světové války a po ní - uvedená rodina je ale brána spíše jako modelový příklad, který se dá zobecnit.
Už samotný začátek hry působí netradičně - syn (Ivan Tereba) pronese: "Mělas pohřeb plný hudby, maminko." A dále se odvíjí jeho rozhovor s mrtvou matkou, do kterého zasahují další zesnulí příbuzní, aby společně vylíčili synovi historii jejich rodiny.
Syn, o kterém nevíme nic, než to, že je zakázaný spisovatel (v sedmdesátých letech), celý život opovrhoval svým otcem a považoval ho za slabocha a kolaboranta. Nyní mu ale matka vypráví o všem, čím si museli projít.
Před válkou se Hana i Bedřich Terebovi živili jako advokáti, potom ale nastal problém s tím, že Hana byla původem Židovka, ačkoli její rodiče i ona byli bez vyznání. Byli sledováni gestapem a Hana dostala obsílku k prohlídce, dokonce jim chtěli zabavit majetek a Bedřicha vyhodit z práce, protože se oženil s neárijkou. Hanini rodiče navrhovali emigraci, ale Bedřichova psychicky nemocná matka nesouhlasila a trvala na synově rozvodu. Aby tomu Hanin otec zabránil, souhlasil s tím, že jeho manželka veřejně prohlásí, že Hana není jeho biologická dcera.
Úlohu jejího "pravého" otce na sebe vzal jejich přítel, bohatý továrník, jehož život ale brzy zničil příchod komunistů. Obrátil se na Terebovi s žádostí o pomoc, ale byli natolik vystrašeni tvrdým režimem, že mu nejen nepomohli, ale ani mu nepřijeli na pohřeb.
To, že s Bedřichem bylo za Protektorátu špatně zacházeno, mu nyní v období socialismu pomohlo do vedoucí pozice, ze které musel vyhodit všechny svoje bývalé kolegy, což je další věc, kterou mu jeho syn vyčítá.
Ivan, který se nechce chovat stejně zbaběle, jako jeho otec, podepíše Dva tisíce slov a je zatčen a vyslýchán. Při výsleších, když mu dozorci vyhrožují, si uvědomí, že otci křivdil a při přípravách na matčin pohřeb ho žádá o odpuštění.

Matka: Bál se mluvit v domě. Proč? Že tě odposlouchávají?
Syn: Nedá se to vyloučit.
Matka: Co chtěl?
Syn: Když řekl: Nebudete litovat, položil na stůl strojopis. Výzvu vládě, aby respektovala lidská práva.
Matka: Tys to podepsal? Ne. Viď, že ne.
Syn: Bylo to lákavé.
Matka: Ale proč? Proč?
Syn: Chtěl jsem se pak modlit jako ten saducej: Děkuji ti, Pane, že jsem lepší než oni.
Matka: Lepší než tvůj otec. - Co bylo dál?
Syn: Za pár dní pro mne večer přijeli. Prý se mám rozloučit s manželkou. Vypadalo to vážně. Zavezli mě do věznice, posadili nahoru do kanceláře a začal výslech. (...) Měl jsem šílený strach. Poprvé v životě jsem tatínka doopravdy odprošoval. Kdyby mně někdo upřímně poradil, ať jim všechno řeknu, na mou duši bych poslechl.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama