"Když to není rozbité, nespravuj to."

Evan Hunter - Džungle před tabulí

8. února 2010 v 18:06 | frida |  Čtenářský deník
Evan Hunter
Džungle před tabulí

Hlavní postavy: Richard (Rick) Dadier

Richard Dadier je mladý muž, který vystudoval na prestižní koleji a nyní se chce stát učitelem angličtiny, aby mohl konečně začít živit svou rodinu - manželku Anne a dítě, které čekají. Volné místo ale sežene pouze na střední odborné škole, což je instituce, které se každý kantor raději obloukem vyhne. Tyto školy mají špatnou pověst, protože je navštěvují méně inteligentní děti, které by nebyly přijaty na jinou střední školu, a které se chtějí hlavně vyučit nějakému oboru. Proto jsou školy proslulé nejen nízkou úrovní poskytovaného vzdělání, ale i problémy s kázní žáků.
Rick je ale nadšen z toho, že konečně sehnal práci, a nechá se zlákat vyhlídkou stálého příjmu a dvou měsíců prázdnin. Kromě toho opravdu touží děti něco naučit a slepě věří pokryteckým lžím vedoucího svého oddělení o tom, jak Severní střední škola manuálních profesí žádné kázeňské problémy nemá.
Hned první den se ale Rick přesvědčí o opaku, když ve své první volné hodině zabrání jednomu ze studentů ve znásilnění nové pohledné učitelky. Stává se tím hrdinou oné kantorky (která se ho od té doby neustále pokouší svést) a terčem posměchu ostatních učitelů, zároveň si ale znepřátelí všechny žáky, kteří v něm od té doby vidí nepřítele.
Rick se snaží navázat s chlapci ve svých třídách kontakt, ale není ve svých snahách příliš úspěšný. Přesto se nevzdává a odmítá uvěřit pesimistickým představám vysloužilého učitele Sollyho Kleina, který odborné školy vidí pouze jako prostředek, který má zabránit tomu, aby se zlotřilí nezletilí dostali ven na ulici. Doslova je přirovnává k žumpám a učitele k těm, co sedí na víku a brání obsahu žumpy vyjít ven. I další učitelé dávno ztratili o školství své iluze a v příběhu je vykresleno hned několik typů kantorů. Jedni vzdali veškeré snahy o výchovu žactva a snaží se pouze přežít, druzí se stále snaží o kvalitní výuku, ale většinou narážejí na nepochopení.
Jako například Rickův přítel Josh, který chtěl odnepaměti učit, ale po zkušenostech na Severní střední manuálce, kdy jeho i Ricka žáci ztloukli a kdy jemu rozbili celou vzácnou sbírku desek, kterou jim přišel pustit, se rozhodne svou učitelskou dráhu vzdát a dá výpověď.
Jak už bylo zmíněno, žáci dělají Rickovi problémy. Největším provokatérem je ale Miller, usměvavý černoch s nezvykle vysokým IQ. Je to vůdce jedné z Rickových tříd a právě on v té třídě vede většinu soubojů mezi žáky a Rickem. Přitom má ale učitele rád, o čemž se Rick přesvědčí, když mu Miller sám dobrovolně pomáhá s pořádáním Vánoční akademie.
Před Vánoci to vypadá, že si Rick své žáky postupně získává - jeho vztah s Millerem se zlepšuje a jednu třídu dokonce Rick zaujme alegorickou povídkou, kterou jim předčítá. Vyprovokuje chlapce k diskuzi, o které nikdy nepředpokládal, že by se, vzhledem k jejich inteligenci, mohla odehrávat. I vánoční představení se jeví úspěšně, ale najednou se vše pokazí, když se dítě, které Anne čeká, narodí mrtvé (uškrtí se pupeční šňůrou).
Rick se po prázdninách vrací do školy jako úplně nový člověk, který vzdal svou snahu o navázání kontaktu, dal zapravdu Sollymu Kleinovi, vidí v žácích jen pitomé delikventy a v sobě toho, co sedí na víku žumpy.
Pravděpodobně by skončil jako Solly Klein, ale v jeho třídě dojde při psaní testu k incidentu, který vše změní. Dva žáci, kterým se nelíbí, jak autoritativně se Rick chová, kantora napadnou a ohrožují nožem. Třída zpočátku jen nečinně přihlíží, ale když je Rick zraněn, všichni (v čele s Millerem) se mu vrhnou na pomoc. Rick pochopí, že si Millera a ostatní získal a začne se opět snažit být dobrým učitelem.
Autor zároveň vyslovuje několik úvah o školském systému, o žácích středních odborných škol a o přístupu učitelů a veřejnosti k nim. Mimo jiné kritizuje přípravu budoucích učitelů, protože v osnovách, kterými se řídí, se počítá s "ideálním" typem studenta, který je ovšem pouze imaginární a skutečnost je velmi odlišná tomuto modelovému příkladu.

To jistě. Znal nejmíň dvacet lidí, kteří začali ječet jako pominutí a vyhrožovali žalobou, když měli jít na učňovskou školu jen praktikovat. Jen si představte někoho, kdo by si opravdu vybral za povolání kantořinu na učňovské škole. Jen si ten obrázek zkuste představit.
"A čímpak bys chtěl být, až vyrosteš, Honzíčku?"
"Panem učitelem na odborné škole," zněla by hrdá odpověď.
Jenže... jenže přece jen je řada učitelů, kteří na odborku přijdou a zůstanou tam, a není pak k čertu prostě jejich řemeslo učit ty děti, které se tam ocitly? Systém škol je takový, jaký je. Prostě existuje. Část dětí v síti tohoto systému uvízne a některé z nich - určitě takové musí být - se doopravdy chtějí něco naučit, spoléhají na to, že se tímto systémem dopracují k solidnímu řemeslu, k něčemu, čím si pak budou vydělávat na chleba. Kluka nelze odsuzovat jen proto, že to není zrovna duševní velikán. I seřizování karburátoru v autě v sobě může mít kus poezie, třebaže kluk, který ho nastavuje, ho možná nedovede pořádně skloňovat. Ignorovat se ten systém nedá, když tu jednou je. Copak to jde, přivést ho nejdřív na svět a pak ho prostě hodit do záchodu a spláchnout?
Proč se předstírá, že takový systém prostě není?
Proč se učitel připravuje na práci s docela jiným typem žáka, s ideálním studentem, a pak se prostě vrhne do té džungle před tabulí v chabé naději, že nějak uklouzne vyceněným tesákům? Když to kantor přežije, prima, pašák. A když podlehne, přežijí zato dozajista ty šelmy, ne? Jenže kdo by tak asi stál o to mít ulice plné dravé zvěře?
Anebo je to nejvlastnější důvod, proč tenhle systém vlastně vznikl? Nemá nakonec pravdu Solly Klein? Není opravdu jeho smyslem nepustit kluky na ulici, a tak v ulicích zajistit po větší část dne klid a pokoj?
Ne. Tomu Rick věřit nechtěl. Možná že Solly Klein dělá už tohle řemeslo až příliš dlouho, možná také, že viděl věci, jaké Rick snad ani nezažije, ale věřit, že celý systém školství není nic než pokrytecká kulisa, Rick nemohl. Na to bylo do jeho koncipování vloženo až příliš mnoho starostí o děti, které by na běžné střední škole ve většině předmětů naprosto neobstály. Kdy vlastně byl tenhle systém zaveden? přemýšlel Rick.
Nevěděl a cítil se do hloubi duše zahanben, že neví, zahanben stejným způsobem, jako když zjistil, že nezná průměrný IQ svých žáků. Proč mu to vlastně někdo neřekl? Copak to nebylo něco, co měl bezpodmínečně vědět? Copak tohle ksakru nebyla jeho nezbytná výzbroj? Poslali by snad vojáka do války nevyzbrojeného ani všivým kvérem? Postavili by snad chirurga ke stolu a nedali by mu do ruky ani skalpel? Určitě ne, kdyby na tom závisel lidský život.
Ale vždyť přece na tom, co on denně dělá v Severní manuálce, závisí dost velká kupa lidských životů. Učí přitom spoustu kluků, každý den se znovu vrhá do džungle před tabulí, a neví ani, kolik tesáků je vlastně ve lví tlamě. Anebo kolik má lev na tlapě drápů. Učili ho, jak dojit krávy, a teď se od něho čeká, že bude krotit lvy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | Web | 8. února 2010 v 22:16 | Reagovat

Tak tohle je jedna z knížek, který bych chtěla mít. Hned jak budu trochu při penězích, tak si ji chystám koupit. Snad jí seženu.

2 Vendy Vendy | Web | 19. února 2010 v 20:23 | Reagovat

Tuhle knížku jsem četla, ale je to už dlouho. V podstatě jsem chápala ty cynické unavené učitele, kteří musí "sedět na deklu od té žumpy" a nesmí zvednout zadek, aby náhodou dekl nevylítl do povětří. Spíš mě napadá, kdy to vlastně začalo, tady ta změna.
(Protože i u nás ve školství je docela drsně.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama