"Když to není rozbité, nespravuj to."

Ivan Klíma - Loď jménem Naděje

24. března 2010 v 16:59 | frida |  Čtenářský deník
Ivan Klíma
Loď jménem naděje
Hlavní postavy: Jakub, Marie, Petr, Magda
Jakub je nedůležitým úředníčkem, který doručuje předplatné časopisů a má na starosti seznamy aktuálních předplatitelů. Pracuje ve velké hale spolu s ostatními stejně nedůležitými kolegy, je znechucen svým nicotným životem a sní o tom, že jednou se mu naskytne příležitost vyniknout nad ostatní, kteří potom poznají (a uznají) jeho nesporný talent.
Od dětství ho láká obrázek jakési cizí hory v cizí zemi a díky své povaze toužící po dobrodružství (a vytržení ze stereotypu) neustále myslí na to, že horu jednou navštíví. Spolu se svým přítelem z dětství Petrem (mnohem úspěšnějším a praktičtěji založeným mužem - přirozeným vůdcem) si slíbili, že se na horu (jejíž název zůstává utajen) vypraví a dokonce se naučili jazyk tamních obyvatel. O pár let později (když Petr na dávný slib dočista zapomněl, ale Jakub stále živil naději, že jednou horu uvidí) vezmou své manželky - Jakub Marii, ustaranou a sešlou pečovatelku o postižené děti, kterou už dávno nemiluje; a Petr Magdu, mladší atraktivní ženu, která Jakuba přitahuje, a o které se domnívá, že je do něj také zamilovaná.
Povídka začíná jejich výstupem na samotný vrchol hory, kde se Jakub kochá pocitem, že konečně překonal svůj starý život a bude moci začít žít úplně jinak. Má na sobě kněžský kabát, z čehož si Petr s Magdou utahují (jeho vlastní bunda promokla, a tak mu místní farář poskytl nejen přístřeší a jídlo, ale i vlastní svrchník, ke kterému mu přidal ještě kolárek, takže Jakub vypadá skutečně jako kněz). Jakub by rád na hoře zůstal déle, ale ostatní chtějí už jít dolů. Jakub má pocit, že s opuštěním hory opustí i nově nabytý pocit vlastní důležitosti a vnitřní svobody, proto přátele přemluví, aby alespoň slezli dolů jinou cestou, došli do přístavu a do osady, kde mají ubytování, přepluli lodí.
Jejich sestup neznámou stezkou se ale nečekaně protáhne a v přístavu zjistí, že spoj, který by normálně měl jet, byl právě zrušen. Na molu čeká ještě skupinka jiných lidí a všichni se společně rozhodnout přijmout pozvání tajemného kapitána lodi jménem Naděje, které jim domluví místní námořník. Ačkoli o kapitánovi Naděje neví nic kromě toho, že už roky neopouští palubu a je tak trochu podivín, všichni nastoupí.
Atmosféra na lodi je ale od začátku dost stísněná. Ujme se jich důstojník, který dokonce na jindy ne právě vnímavou Marii působí jako "oživlá loutka", protože se chová příliš automaticky a mechanicky. Neustále jedná na příkaz svého kapitána, toho ale cestující nikdy nezahlédnou, protože "kapitán je příliš zaneprázdněný". Zpočátku nikdo o jeho čestnosti a poctivých úmyslech nepochybuje a všichni přijmou jeho pozvání na velkolepou hostinu, když ale uplyne doba, za kterou by měli dávno dorazit do domnělého cíle své cesty, a oni pořád plují, začnou se někteří bouřit.
Jakuba všichni (kvůli kabátu) pokládají za kněze a on jim to hned na začátku nevyvrátil, dokonce je mu příjemné, že ho nyní mají za důležitého a prokazují mu úctu a respekt příslušný "jeho" stavu. Jako důvěryhodného ho proto zvolí svým mluvčím a jednatelem a vysílají ho za řídícím důstojníkem, kde má zjistit, proč a kam jedou.
Jakub zjistí, že s otázkami nepochodí (důstojník mu nehodlá odpovídat), proto se pokusí získat jeho přízeň, které se mu (bůhví proč) dostává. Čím dál více se odcizuje ostatním cestujícím, vžívá se do své role důstojného člověka a dokonce své "přátele" nenávidí, protože mu ztěžují jeho postavení svou netrpělivostí.
Brzy se všichni dozví krutou pravdu: Naděje je na své poslední plavbě - míří kamsi na sever na širé moře (později se dozvíme přesnější místo: pluje ke skále daleko od civilizace, kde kdysi kapitán lodi spatřil rodící velrybu) a tam bude potopena s kapitánem a cestujícími na palubě. Zbytek posádky odpluje v záchranném člunu, protože pocty zemřít s lodí "není hoden". Na všechny námitky cestujících namítá důstojník (jménem kapitána), že se přece rozhodli nastoupit dobrovolně, a tudíž nyní musí poslechnout kapitánovy rozkazy. Když se někdo během cesty pokusí o odpor nebo by mohl jevit známky odhodlání k sebeobraně, je posádkou lodi odstraněn (celkem jsou od ostatních odvlečeni tři cestující: černošský právník, který je známý pro své radikální smýšlení, mladík v texaskách, který je volnomyšlenkářsky založený a tajemná dáma s jizvou, která přitahuje Jakuba, přechovává zbraň a nakonec se přiznává k tomu, že nechala zemřít svého muže a chce se Jakubovi vyzpovídat).
Cestující stále více naléhají na Jakuba, aby jejich situaci nějak zlepšil. On ale nedokáže najít východisko pro všechny - svým přístupem získal pouze dvě volná místa v záchranném člunu posádky a nyní neví, komu je má určit (protože to on má rozhodnout, kdo se zachrání). Bojí se o tomto faktu říci ostatním, kteří jsou mezitím shromáždění na palubě na malém prostoru ohraničeném lanem. Tuší totiž, že ostatní míst využijí pro tři děti, které se s nimi plaví. Jakub ale stále více přemýšlí o možnosti, že jedno místo nechá pro sebe a druhé pro svou ženu - nakonec chce odjet s Magdou nebo s paní Simon (ta dáma s jizvou).
Situace je velmi vyhrocená, Jakub o volných místech nikomu neřekne a nakonec i on promešká svou šanci utéci. Posádka odjede, zbytek cestujících se zachrání na jiném člunu, ale Jakub, který se prvně pokoušel dostihnout důstojníka a zachránit se s ním, se teď nedokáže vrátit k Marii a ostatním (má strach z jejich reakce; například Magda ho totiž celé roky nenáviděla - ačkoli on si její chování vykládal jako svádění - a nyní mu vyčítá, že všichni zemřou kvůli tomu, aby on si mohl potvrdit, že za nic nestojí). Jako jediný tedy zůstává (s kapitánem) na potápějící se lodi a umírá s rozhozenýma rukama, takže připomíná Ježíše Krista (se kterým ale měl pramálo společného).
Na sklonku svého života si Jakub paradoxně přeje vrátit se zpět ke svému původnímu životu a lituje své touhy po vůdčí roli, která pro něho evidentně nebyla určena. Sám Klíma v doslovu napsal, že chtěl vyjádřit myšlenku, že skupina, která je vedena neschopným a slabým vůdcem, nikdy nemůže být úspěšná.
Zbyl na lodi sám, sám na lodi - jen s jejím kapitánem. Proč, napadlo ho, proč jsem vstoupil právě na tuto loď, a proč právě já na ní zůstávám jako odsouzený? Byl trestán za nějaké viny? Bylo vinou to, co učinil zde, byli by zachráněni a on s nimi, kdyby na jeho místě stanul někdo jiný? Bylo vůbec v jejich silách, bylo vůbec v něčích silách rozrazit ten kruh, do něhož vstoupili?
Nebyl s to odpovědět, už neměl čas. Odejdu, uvědomil si, aniž pochopím to hlavní, a chtělo se mu vzlykat nad tím, že odejde, aniž pochopí, proč právě on musil odejít. Tak to bývá, řekl si pln smrtelné únavy, člověk odchází obklopen tajemstvím, jistě tak odešel i jeho otec a matka, i Marie tak odejde, a největším tajemstvím je zakryto právě to odcházení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 frida frida | 24. března 2010 v 17:01 | Reagovat

no... tak jsem to ani nijak moc nedoplňovala... akorát ten poslední odstavec :)

2 PetutQa PetutQa | Web | 24. března 2010 v 17:06 | Reagovat

mááš to tu faktiš nádherný :)

3 Bibule :) Bibule :) | Web | 24. března 2010 v 17:07 | Reagovat

Ahojky:), můj pejsek je v soutěži o nej psa:) prosím klikni na web nebo sem :    http://nejpes.blesk.cz/pejsci-42564.html    a tam se ti ukáže Ten pejsek, dej mu prosím hlas:)
jestli to uděláš mnohokrát ti děkuji:) ahooj:)

PS: moc se mi líbí tvuj design:)a to jak je tvuj blog originální :)

4 yellow yellow | 24. března 2010 v 17:45 | Reagovat

Mělas tam ještě napsat ty geniální témata, co jsme v tom našly...

5 frida frida | 24. března 2010 v 20:19 | Reagovat

byly až moc geniální... proto se o ně nebudu dělit :) (ne,... jen jsem nevěděla, jak to tam nenásilně zakomponovat, tak jsem je vynechala...myslím že se z toho dají odvodit... snad... :))

6 yellow yellow | Web | 24. března 2010 v 21:15 | Reagovat

Když vycházíš z toho, že všichni jsou minimálně tak geniální jako já. :D

7 frida frida | Web | 25. března 2010 v 14:01 | Reagovat

neurazila bych tě tak trochu, kdybych z toho vycházela? :)

8 Caseykem Caseykem | E-mail | Web | 7. července 2017 v 18:29 | Reagovat

We are Amiga toy CPS affiliate program, our affiliate have feature of easy use, high commission, high conversion rate. We offer great conditions, Lifetime Rev share start at 30% up to 50% depend on sales. Paid on every package customer purchases. Weekly, biweekly, monthly payments based on sales volume.
We work with US and most Europe countries. We accept all kinds of traffic. search "Amiga toy affiliate" on google to reach us. link: http://aff.oc4pa.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama