"Když to není rozbité, nespravuj to."

Vladimír Körner - Údolí včel

14. března 2010 v 19:00 | yellow |  Čtenářský deník
Čtyři roky po smrti své ženy, se pán z Vlkova opět žení a bere si mnohem mladší dívku. Jeho svatba se vůbec nelíbí synovi Ondřejovi, který dá nevěstě koš květů, pod kterými jsou schovaní netopýři. Všichni jsou jeho darem zděšeni, protože podle pověr bude nevěsta rodit pouze příšery nebo z ní bude jalovice. To pána z Vlkova rozzuří a s Ondřejem mrští o stěnu. Chlapec je v bezvědomí a otec prosí Boha, aby nebyl mrtvý, a zaslíbí mu ho.
Ondřej je dá na hrad v severním Prusku, kde se stává členem templářského řádu. Je tam několik let a najde si zde přítele Armina von der Heide. Po několika letech v první den postu však jeden z bratrů uteče a ostatní ho pronásledují, aby ho zabili, protože se zpronevěřil pravidlům řádu.
Ondřej muže najde sedět na břeh Visly, ale nezabije ho a posadí se k němu. Muž ho omráčí a uprchne se jeho mečem a koněm. Ostatní ho dostihnou a vážně zraní, takže cestou na hrad muž zemře. Najdou i Ondřeje, který je potrestán za to, že muže nezabil a má celý půst strávit v cele o samotě. Po půstu Armin von der Heide zjišťuje, že Ondřej uprchl, a protože se bojí o přítelovu spásu, slíbí, že ho přivede zpět.
Ondřej se vrací zpět na Vlkov a celou cestu má za sebou Armina von der Heide, který mu zachrání život poté, co dostane do potyčky s uhlíři. Spolu se vydávají na cestu zpět, ale Ondřej Armina von der Heide napadne a opět mu utíká.
Když se Ondřej vrátí na Vlkov, zjišťuje, že jeho otec je mrtev a celý statek pomalu odumírá. Stane se pánem Vlkova a postupně se zamiluje do své macechy, která je pouze o pár let starší. Stále však čeká, kdy se objeví Armin von der Heide a stále ho všude vidí.
Je však šťasten a se svou macechou začnou připravovat svatbu. V den svatby se na statku objeví Armin von der Heide, který už delší dobu pobýval v okolí tvrze a snažil se faráři rozmluvit, aby Ondřeje a jeho macechu oddal. Ondřej se svou ženou ho pozvou, aby se zúčastnil oslav. Armin von der Heide chce, aby se s ním Ondřej vrátil, ale ten o tom nechce ani slyšet a navrhuje mu, aby zůstal na Vlkově s nimi.
Armin von der Heide ze statku odejde, ale večer se vrátí a zabije Ondřejovu ženu. Když je přistižen, nebrání se. Je vyhozen oknem na dvůr, kde se na něj vrhnou svatební hosté. Když přijde Ondřej na dvůr, je již Armin von der Heide těsně před smrtí a prosí Ondřeje, aby si vzal jeho plášť, vrátil se k templářům a za ně oba se modlil. Ondřej na něj však vypustí psy a Armin von der Heide umírá.
Armin von der Heide neviděl nic, přes všechnu bolest slyšel přítelův hlas, jak zní nade vším:
" Psy! Odvažte psy, Jakube!"
Slyšel ten příkaz a na jeho zbité tváři se šířilo něco podobného vykoupení. Už také trochu viděl, minul kříž.
"Pro spásu duše, pomodli s," naléhal zbytečně mnich.
Armin von der Heide vydechl slabounce, chystal se vyjít vstříc zachráněnému bratru. Čeledín z dolní osady zvedl dřevěnou lopatu na zrno, když se mu Armin vymkl, a udeřil ho zezadu do hlavy. Armin von der Heide se složil na zem, ale znovu se pozdvihl, i po tak strašlivém úderu. Jakási nadlidská vůle ho táhla blíž k Ondřejovi.
"Jdi, Ondřeji," hlesl. Vyplivl krev a dávil se. "Vezmi na sebe můj plášť, jdi do hradu Venden…"
"Vykliďte dvůr! Všichni," poroučel ještě pevným hlasem Ondřej z Vlkova, ale brada se mu zatřásla. Proboha ne, už ne. Ten člověk ještě žil, měl na rtech pěnu od krve a šeptal:
"Tobě bude odpuštěno. Modli se za nás oba…"
Už toho bylo dost! Kolem bylo prázdno, ani psi zuřící v kleci psince však nepřehlušili ten slabý sípot umírajícího.
Ty bestie! Ondřej pozpátku ustupoval od plazícího se těla, které se ho snažilo naposledy zachytit, a aniž si to stačil uvědomit, přibývalo mu v očích slz. Pálily jako šleh a nedokázal se jim bránit.
"Já už jsem svoji spásu ztratil," ozývalo se přerývaně od země dvora, "ztratil jsem čest rytíře… to… kvůli tobě, Ondřeji…"
"Pusťte je!" vykřikl přes celý dvůr Ondřej a hlas se mu zlomil. Sotva mu bylo rozumět. Z vytažených dvířek se vzápětí vyřítila smečka a vrhla se na tělo, které osiřelo na dvoře. Blížil se konec, nebylo už síly, aby psy zastavila. Ondřej z Vlkova se ukryl za ochoz vnitřního domu. Čelem se přitiskl k trámu a tam se rozplakal s otevřenými ústy. Proč, Armine? Proč jsi nás všechny zabil? Jeho vzlykot však zanikal v štěkotu. Všemu bylo pozdě. Nikdy netoužil po takové spáse, nechtěl být svatým, chtěl jenom žít… Nešlo o pouhý trest. Armin dosáhl svého, ale za jak strašlivou cenu! Za cenu zničení toužebného, tolik deptaného, a přece vždy skutečného života.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 frida frida | 14. března 2010 v 21:31 | Reagovat

jak se ti to líbilo? a taky na konci knížky odjede zpátky do hradu řádu nebo to tam už není a je to jen ve filmu?

2 yellow yellow | Web | 14. března 2010 v 22:54 | Reagovat

Jo, docela se mi to líbilo. A na konci neodjel. Teda jestli mi nechyběla stránka, ale zhledem k tomo, že ta knížka byla nová, tak bych na to nesázela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama