"Když to není rozbité, nespravuj to."

Anthony Burgess - Mechanický pomeranč

31. října 2010 v 12:21 | frida |  Čtenářský deník
Anthony Burgess
Mechanický pomeranč

Hlavní postavy: Alex

Kniha je vyprávěním mladého devianta Alexe, který čtenáři coby "Pokorný Vypravěč" (jak se sám často označuje) ve třech částech líčí svůj život. Používá přitom takzvanou "týnovskou mluvu" (jazyk teenagerů), která může být na prvních několika stránkách obtížně srozumitelná - proto se vzadu v knize nachází slovníček nejpoužívanějších slov. V českém překladu (např. Ladislav Šenkyřík, VOLVOX GLOBATOR 1992) se jazyk týnů skládá převážně z rusismů, germanismů a hlavně z anglismů, které jsou dnešnímu čtenáři ovládajícímu základy angličtiny asi nejsrozumitelnější.

ČÁST PRVNÍ
Alex čtenáře seznamuje se svou partou "frendíků" (kamarádů) skládající se z něj coby vůdce, Pítrse, Jiříka a Tupouna. Společně tráví své večery dost svéráznou zábavou: začnou v mléčném baru Korova, kde si dají "plusmlíko" (mléko s nějakou drogou), na rozjezd zmlátí náhodného nočního chodce, pak si U Vévody Alberta obstarají alibi tím, že pozvou staré "babooshky" štamgastky na skotskou a noc zakončí loupežným přepadením náhodně vybraného domu, spojeným se spoustou "supernásilí" a s "kartáčováním" (znásilňováním).
Ačkoli Alexovi není ještě ani patnáct, násilí ho velmi naplňuje a je to právě on, kdo vymýšlí a řídí všechny aktivity party. Něčím se ale od ostatních přece jen liší. Přestože je svým způsobem zvrácený (nemá žádné morální hodnoty, neváží si svých rodičů a v nápravných zařízeních, kterými prošel, si s ním zjevně nevěděli rady), je zároveň inteligentní a také velmi citlivý co se hudby týče. Poslouchá velké mistry vážné hudby - přímo miluje Ludwiga van Beethovena - ale i při poslechu klasiků myslí pouze na násilí.
Právě jeho vášeň k hudbě zavinila to, co se následně odehrálo. Krátce po ukázkové "najtce" (noci), kdy parta vnikla do domu v nedaleké vesnici, kde znásilnila manželku jistého spisovatele, píšícího "Mechanický pomeranč", totiž v baru zaslechne nějakou ženu zazpívat kousek árie. Do jejího zpěvu ovšem udělá Tupoun (význam jeho přezdívky je zřejmý) nevhodný zvuk, což Alexe rozzuří. Tupouna udeří, to ale vyvolá nesouhlas ostatních, kteří si začnou stěžovat na to, jak se Alex samozvaně prohlašuje jejich vůdcem.
Alex se rozhodne svůj nárok na vůdčí pozici názorně dokázat, pomocí břitvy přepere Jiříka (který se nejvíce dere na jeho místo) i Tupouna a považuje hádku za uzavřenou. Blahosklonně souhlasí s Jiříkovým nápadem přepadnout dům zvaný Fara, kde žije pouze jedna stará žena se svými kočkami. Lup chtějí náležitě zpeněžit - Jiřík zná totiž překupníka. Alex s pomocí kumpánů vniká do domu, aby se ale předvedl, chce starou paní "vyřídit" sám a teprve potom pustit ostatní dovnitř. Ona stará paní se ale překvapivě houževnatě brání (její kočky jí v tom pomáhají) a tak je Alex přinucen zpacifikovat ji ranou do hlavy. Když slyší přijíždějící policii, chce utéct, ale jeho "frendíci" ho zradí: Tupoun ho omráčí řetězem a tak je Alex nakonec dopaden policií. Poté, co stará paní v nemocnici zemře, je Alex odsouzen ke 14 letům ve vězení.

ČÁST DRUHÁ
Druhá část začíná o dva roky později v cele STANAZu (Státní nápravné zařízení), která je nyní Alexovým domovem. Alex se chce dostat na svobodu co nejrychleji, proto se snaží chovat vzorně - dokonce dobrovolně pomáhá "vězeňskýmu čárlímu" (kaplanovi) a pouští při jeho kázáních hudbu. Díky kaplanovi se dokonce začne zajímat i o Bibli, ale spíše proto, že i v ní je plno násilí, které ho stále přitahuje (navíc doufá, že mu jeho nově nalezená "víra" pomůže ven z vězení). K Alexovi se donesou zprávy o jakési Ludovicově léčbě, která "hjumaníka dostane v kraťounký době z vězení a zajistí, že se sem už člověk nikdy nedostane zpátky". Začne se na ní kaplana vyptávat, ale ten je velmi opatrný a je vidět, že se mu nová metoda nezamlouvá.
Alex nicméně brzy dostane příležitost si ji vyzkoušet, protože k němu do cely přibude nový vězeň, který se chová velmi povýšeně a všechny ostatní spoluvězně si okamžitě znepřátelí. Když ještě v noci Alexe začne sexuálně obtěžovat, ostatní vězni se postaví na chlapcovu stranu a vetřelce zbijí. Alex si to s ním chce ovšem vyřídit sám a zbije ho natolik surově, že muž do druhého dne zemře. Přestože na jeho smrti nemá vinu pouze Alex, ostatní to na něho hodí, a proto je mladík vybrán jako první testovací subjekt pro převratnou léčbu zločinnosti.
Zpočátku si Alex myslí, že se mu podařil parádní kousek - dostal se najednou do vlastního pokoje, dostal vydatnou večeři a pěkné nové oblečení,… Jenže pak dojde na první "sezení". Alexe nadopují látkou, která vyvolává silnou nevolnost, potom ho přiváží ke křeslu, na oči mu dají svorky, aby je nemohl zavřít, a nutí ho hodiny sledovat krátké filmy plné násilí doprovázené vážnou hudbou. Díky této asociační metodě se Alexovi za čtrnáct dnů léčby dělá špatně při pouhé myšlence na násilí (drogu už nepotřebuje) - vedlejším účinkem ovšem je to, že na něj stejně jako násilí působí i hudba, kterou dříve miloval.
Doktoři Alexe předvedou ministrovi vnitra (u moci je nová vláda - se sklony k totalitarismu - která svou image buduje především na účinném boji se zločinností), který je s úspěchem metody spokojen, a poté ho propustí na svobodu.

"Tak dobře, to bude stačit." Ten příšernej hjumaník se tak jakoby uklonil a odtančil jako herec, zatímco světla namířená na mě blikala a já měl lips zkřivenej v pláči. Dr. Brodsky promluvil k publiku: "Náš subjekt, jak vidíte, je nucen k dobrým skutkům paradoxně vlastně tím, že má nutkání konat skutky zlé. Intence chovat se násilně je doprovázena silnými pocity fyzické úzkosti. Aby se jich zbavil, subjekt musí zaujmout diametrálně odlišný postoj. Jsou nějaké dotazy?"
"Volba," zahřměl hutnej hlubokej vojs. Lukoval sem, že patří vězeňskýmu čárlímu. "Nemá žádnou skutečnou možnost volby, že ne? Pouhý sobecký zájem, strach z fyzické bolesti, ho dohání k tomuto grotesknímu sebeponižujícímu chování. Jeho nejistota byla vidět naprosto zřetelně. Přestal být darebáčkem. Přestal být ovšem rovněž stvořením schopným morální volby."
"To jsou přílišné subtilnosti," jakoby se usmál Dr. Brodsky. "Nezabýváme se motivem, vyššími etickými principy. Naším úkolem je potlačit nárůst zločinnosti…"
"A," skočil mu do řeči ten bolšáckej dobře oblečenej ministr, "uvolnit naše příšerně přecpané věznice."
"Slyšte, slyšte," řekl kdosi.
Nastalo veliký tolkování a hádky a já tam jenom stál, bratři, jako by na mě ti ignorantští bračny úplně zapomněli, a tak sem vyskrímnul:
"Já ja já. Co bude se mnou? Kam v tom celým patřím já? Sem snad jako nějaký zvíře nebo pes?" A nato začali všichni tolkovat strašně nahlas a překřikovat se a házet po mně všelijakýma verdama. Tak sem skrčoval čím dál tím hlasitěji: "Mám snad bejt jenom jako nějakej mechanickej pomeranč?" Nevěděl sem, proč sem zrovna použil tyhle verdy, bratři, který mi, zdá se, přišly jen tak do gulliveru. A to všem těm hjumaníkům zavřelo z jakýhosi důvodu hubu na dobrý dvě minuty. Pak povstal jeden velice hubenej ouldanej profesorskej hjumaník s krkem, kterej vypadal, jako by jím vedly propojovací kábly přenášející energii z gulliveru do ploti, a ten pravil:
"Nemáš žádný důvod si stěžovat, chlapče. Zvolil sis, a tohle všechno je důsledkem tvé volby. Všechny nynější následky patří k tomuto tvému výběru." A vězeňskej čárlí zaskrímal:
"Kdybych tomuhle tak mohl věřit."

ČÁST TŘETÍ
Alex je sice svobodný, ale už mu dochází, že jeho život mimo vězení nebude takový, jaký si ho představoval. Chtěl se vrátit ke krádežím a násilí, ale teď se raději nechá zmlátit, než aby někoho udeřil (v knize použita i paradoxní podobnost s Ježíšovým učením o "nastavení druhé tváře"). Dokonce už nemá ani kam jít, protože jeho rodiče nepočítali se synovým brzkým propuštěním, a proto si našli nájemníka.
Alex chce svůj život ukončit, problém ovšem je, jak to provést nenásilně, protože se mu dělá zle při pouhé myšlence, že by měl zabít mouchu. Rozhodne se řešení hledat v knihách. Ve veřejné knihovně ovšem narazí na muže, kterého během úvodní noci přepadli a zbili. Bývalá oběť se nyní chce pomstít a podporu nachází u všech postarších čtenářů. Alexe před umlácením zachrání policie - jenže ani policie už není, jaká bývala. Nová vláda totiž do policejního sboru naverbovala ty nejbrutálnější delikventy, aby je dostala z ulic. To vede k tomu, že se Alex opět setkává s Tupounem, který ho nyní se svými kolegy policisty v nedalekém lese zmlátí téměř do bezvědomí a pak ho tam nechá napospas osudu.
Alexovi se podaří doplazit do blízké vesnice a v jednom domě tam najde útočiště. Postará se o něj spisovatel F. Alexander - poskytne mu potravu i přístřeší. Alexovi dojde, že jeho dobrodinec je tím samým spisovatelem, kterého kdysi před lety vykradl a jehož ženu znásilnil (spolu s partou) - nyní se dozvídá, že spisovatelova žena brutální znásilnění nepřežila. Snaží se udržet svou totožnost před spisovatelem v tajnosti (což se mu zpočátku daří, protože při přepadení na sobě měli masky). Spisovatel se angažuje v protivládním hnutí a spolu se svými přáteli chce Alexova případu - Alex coby oběť moderní doby - využít ke svržení nové vlády. Alex se nechá spisovatelovými přáteli (pro něj cizinci) odvést do jakéhosi bytu - jen aby se co nejdříve dostal z dosahu F. Alexandera, který si začíná uvědomovat, kdo Alex ve skutečnosti je. V činžovním bytě je ovšem zamčen a za chvíli někdo začne hlasitě pouštět hudbu. Alexovi je zle, situaci se rozhodne řešit sebevraždou. Na stole příhodně leží pamflety s tituly jako "Smrt vládě" a "Otevři okno čerstvému vzduchu, čerstvým myšlenkám, novému životnímu stylu."…
Alex opravdu vyskočí z okna, ale nezabije se - pouze si způsobí vážná zranění.
Protivládní hnutí zpočátku s Alexovým sebevražedným pokusem slaví úspěchy (pro ně by ovšem bylo výhodnější, kdyby skutečně zemřel, což si Alex dobře uvědomuje), ministr vnitra se ovšem nevzdá - navštíví Alexe v nemocnici (za přítomnosti potřebných novinářů), uplatí ho a donutí ho podpořit stávající vládu, přičemž se mimochodem zmíní o tom, že F. Alexander byl již zlikvidován.
Po propuštění z nemocnice se Alex vrací do normálního světa v původním stavu (v nemocnici mu "napravili" mozek, takže účinky Ludovicovy techniky pominuly). Najde si novou partu a vrátí se ke krádežím a k násilí. Jenže nyní je vše trochu jiné. Rabování už ho nebaví jako dřív, navíc má díky ministrovi práci, která ho baví (pracuje v obchodě s deskami).
Kniha končí tím, že Alex v jednom mírumilovném baru potká Pítrse, posledního z bývalé party (Jiřík byl zabit během zkaženého pokusu o vloupání krátce po Alexově zatčení) a zjišťuje, že se jeho dvacetiletý bývalý přítel oženil a začal žít spořádaným životem. To vede Alexe ke zjištění, že ve svém věku, v osmnácti letech, je už na násilí starý, a že by se měl také usadit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 3. listopadu 2010 v 12:54 | Reagovat

Tak koukám, že to nebyl jen film :)

2 slsi♥ slsi♥ | Web | 4. listopadu 2010 v 20:55 | Reagovat

Osobne som ešte film nevidela, zato knihu som čítala. A musím povedať, že som bola nadšená :)

inak...nemala by si záujem sa zapojiť do súťaže? ide o normálne ceny nie o diplomy a je to úplne niečo iné ako sú blogové súťaže? na mojom blogu nájdeš pravidlá a môžeš zohnať aj niekoho iného :P aby vás bolo čo najviac a mohli sme vytvoriť tímy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama