"Když to není rozbité, nespravuj to."

Karel Poláček - Bylo nás pět

1. října 2010 v 14:16 | frida |  Čtenářský deník
Karel Poláček
Bylo nás pět

Hlavní postavy: Petr Bajza, Antonín Bejval, Eduard Kemlink, Čeněk Jirsák, Josef Zilvar

Vypravěčem tohoto humorně laděného románu je chlapec Petr Bajza, který líčí své zážitky z dětství: klukovské hádky a pošťuchování, "válčení" s ostatními partami, koupání, příhody ze školy i z obchodu rodičů,...
Petrova parta - "kluci, co spolu chodí" - se skládá z pěti členů: Petra, syna kupce Bajzy, Antonína Bejvala, jehož tatínek je povozníkem (Petrovo vysněné povolání), Édy Kemlinka, vůdce válečných výprav, pobožného Čendy Jirsáka, který dokáže zhřešit proti každému přikázání a své hříchy si ke každé zpovědi pečlivě zaznamenává, a v neposlední řadě Pepka Zilvara z chudobince, jehož otec je veteránem z války a živí se žebrotou.


Chlapci spolu tráví téměř každý den a zažívají všední i neobyčejná dobrodružství - krotí vosy, zachraňují tonoucího, z kradených krabic si staví vlastní město, pečou brambory, pouštějí draky a zároveň chodí do školy a do houslí - a rádi čtou dobrodružné romány a "detektývky".
Sní o podobně exotických příhodách a nakonec přemluví své rodiče, aby směli jít do cirkusu. Krátce po této "velké události" dostane Petr spálu, několik dní blouzní a v horečkách se mu zdá o cestě do Indie s jeho vlastním slonem, který se jmenuje Jumbo a kterého mu tatínek od cirkusáků koupil. V Indii se Pepek zamiluje do maharádžovy dcery (krasojezdkyně z cirkusu) a poté co uhádne tři "obtížné" hádanky se chystá velkolepá svatba... Petr své příhody z Indie vypráví v bdělém stavu rodičům a nechápe jak je možné, že si nic nepamatují, když na svatbě také byli. Bajzovi mají o syna starost, ale nakonec se Petr z nemoci dostane a uvědomí si, že se mu o Indii pouze zdálo.
Kniha je psána z dětského pohledu na svět a proto na první pohled působí naivně. Přesto má ale svou hloubku a dalo by se říci, že může působit melancholicky a smutně (autor ji psal před svou smrtí v koncentračním táboře kdy vzpomínal na své vlastní dětství). Humoru vyprávění pomáhá i zvolený jazyk: Petr se snaží mluvit spisovně - často ale rádoby knižní výrazy nevhodně používá a mnoho slov také komolí (např. "milistrant" namísto ministrant).

Pak jsme šli do polí, s námi šel Éda Kemlink a s námi chtěl jít také Čeněk Jirsák, ale nikdo se ho neprosil. Tak on dělal, jako že s námi nejde, ale já dobře viděl, že nejde sám, ale jde s námi. Když jsme byli v polích, tak jsme z těch krabic postavili dědinu, já jsem napsal na jeden barák Škola, na druhý Obecní úřad, na třetí Koloniál a na ostatní nic. Čeněk Jirsák porád očumoval a pak pravil, že na jednu škatuli by se mělo napsat Kostel, ale já jsem pravil: "S tebou se nikdo nebaví," on odpověděl: "S tebou se taky nikdo nebaví," já jsem pravil. "To jsem řekl já a ty si vymysli něco nového." On pak mlčel a já jsem byl rád, že jsem ho převezl.
Načež jsem napsal na jednu krabici Hostinec U havrana a před tou krabicí jsme si sedli na bobek, jako že sedíme v hospodě a mluvíme řeči. A Čeněk Jirsák smutně pravil: "Škoda že jsem po sv. zpovědi. Kdybych nebyl po sv. zpovědi, tak bych taky jako seděl v hospodě, jako bych pil pivo a dělal bych obyvatele. Ale protože jsem po sv. zpovědi, tak nesmím, abych nezhřešil slovem nebo skutkem."
"Tak jdi pryč, ty vole," pravil jsem.
On se hnusně zamračil a odpověděl: "Ty kluku pitomá, kdybych nebyl po sv. zpovědi, tak bych ti vynadal." Pohrozil mně pěstí a povídal: "Počkej, ty moulo, až nebudu po sv. zpovědi, tak ti rozbiju frňák."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 2. října 2010 v 1:22 | Reagovat

So tired but can't fall asleep
So tired, so sad, so awake

2 viagra viagra | E-mail | Web | 21. června 2014 v 4:36 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama