"Když to není rozbité, nespravuj to."

Lewis, Clive Staples - Rady zkušeného ďábla

3. března 2011 v 21:14 | frida |  Čtenářský deník
Clive Staples Lewis
Rady zkušeného ďábla
"Ďábel… ten pyšný duch… nesnese, aby se mu někdo posmíval." (sv. Thomas More)
"Pokud ďábel neustoupí před citáty z Písma sv., lze ho nejlépe zahnat výsměchem a pohrdáním, protože on posměch nesnáší." (Luther)
Rady zkušeného ďábla vyšly poprvé roku 1942, tedy za druhé světové války, v britských novinách The Guardian a okamžitě vyvolaly bouřlivé reakce čtenářů i církevních hodnostářů. Jedná se o fiktivní dopisy (celkem jich je 31) zkušeného pekelného úředníka Zmarchroba adresované jeho synovci Tasemníkovi, ve kterých mu radí, jak svést člověka - o kterém mluví jako o "pacientovi" - k hříchu a zajistit tak jeho zatracení.
"Můj drahý Tasemníku,
uvažoval jsem o Tvém návrhu, jak hodláš vést svého pacienta v četbě a zajišťovat, aby se často scházel se svým materialistickým přítelem. Ale nejsi trochu naivní? Vždyť Ty si snad myslíš, že ho z Nepřítelova sevření dostaneš pomocí argumentů! To možná platilo před několika sty lety. Tehdy ještě lidé dobře věděli, kdy něco bylo dokázáno a kdy ne; a pokud to dokázáno bylo, také tomu věřili. Tehdy ještě spojovali myšlení s činností a byli ochotni změnit svůj životní styl, pokud k tomu došli rozumovou úvahou. Ale to už jsme z velké části dokázali změnit - s pomocí časopisů a jiných podobných zbraní. Tvůj člověk je už od dětství zvyklý na to, že se mu v hlavě točí současně tucet navzájem si odporujících životních filozofií. Na jednotlivá učení nehledí jako na zásadně "pravdivá" nebo "lživá", ale jako na "akademická", "praktická", "zastaralá", "současná", "všeobecně uznávaná" nebo "nemilosrdná". V tom, abys ho udržel vně církve, Ti nejlépe pomohou fráze, ne argumenty. Neztrácej čas tím, že by ses ho snažil přesvědčit, že materialismus je pravdivý! Ať si myslí, že je silný, věcný nebo odvážný, že je to filozofie budoucnosti. Takové věci ho přece zajímají!"
Na příkladu jednoho mladíka, o jehož duši Tasemník bojuje (protože ďáblové se živí pohlcováním duší ostatních bytostí - i sebe navzájem), popisuje C. S. Lewis lidské slabosti a špatné vlastnosti a také jejich důsledky. Nepřímo čtenáře seznamuje s pravidly křesťanského života a vysvětluje záměry "Nepřítele" (Boha), který lidi miluje a snaží se jim ukázat správnou cestu vedoucí k branám království nebeského. Zároveň využívá současného dění a bere v potaz probíhající válku, kterou ovšem Zmarchrob nebere jako vítězství jejich strany, ale spíše jako prostředek k dosažení kýžených cílů, který však má i svá "negativa" a může být prospěšný i "Nepříteli".
Tasemníkův pacient nakonec i přes veškeré ďáblovo snažení padne do rukou opačné strany a v závěru Zmarchrob naznačuje, že se těší na to, až svého synovce pozře, což odpovídá následujícímu citátu a autorově představě ďáblů a Pekla, kterou nastiňuje v předmluvě[1] a reaguje jí na časté dotazy čtenářů:
"Milton nám sdělil, že "ďáblové jsou navzájem pevně spojeni svorností zatracenců". Ale jak? Přátelstvím rozhodně ne. Bytost, která dokáže milovat, ještě nemůže být ďáblem. A tady mi můj symbol přišel znova vhod. Umožnil mi zobrazit společnost úředníků, kterou drží pohromadě jedině strach a nenasytnost. Navenek tam obvykle panují uhlazené způsoby. Být hrubý k nadřízeným by se rovnalo sebevraždě; být hrubý k sobě rovným by je mohlo varovat dříve, než dokončíte své úklady proti nim. Vždyť heslem celé organizace je "všichni proti všem". Každý přeje ostatním jen ostudu, degradaci a zkázu; všichni jsou experty na důvěrná hlášení, předstíraná spojenectví a rány dýkou do zad. A to všechno zakrývá tenká skořápka zdvořilosti, výrazů hluboké úcty a uznání neocenitelných zásluh jejich spolupracovníků. Tato skořápka se čas od času prorazí a vřelá láva nenávisti se vylije na povrch.
Tento symbol mi také umožnil zbavit se té absurdní představy, že by snad ďáblové nesobecky usilovali o cosi jménem Zlo (zlo s velkým Z). O takové nudné chiméry moji ďáblové vůbec nemají zájem. Mají k tomu dva motivy. Prvním z nich je strach před trestem. Stejně jako v totalitních režimech existují tábory určené k mučení, tak i moje Peklo obsahuje ještě hlubší Pekla: "nápravná zařízení". - Jejich druhým motivem je jakýsi hlad. Představuji si, že ďáblové dokážou v duchovním smyslu sežrat sebe navzájem - a nás také. Dokonce i na lidech bývá vidět ta nezřízená touha ovládnout (téměř spolknout) svého bližního - aby se tak celý jeho duchovní a citový život stal jen rozšířením jejich vlastního života; aby svou nenávist, zlobu a egoismus ukájeli i jeho prostřednictvím."



[1] LEWIS, C. S. Rady zkušeného ďábla. Návrat domů, Praha 2006. 140 s. ISBN 80-7255-063-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama