"Když to není rozbité, nespravuj to."

Stephen King - Nezbytné věci

9. září 2011 v 15:08 | frida |  Čtenářský deník
Stephen King
Nezbytné věci
Hlavní postavy: Leland Gaunt, Polly Chalmersová, Alan Pangborn
Castle Rock je poklidné město plné dobrých lidí. Město, ve kterém byste chtěli žít a vychovat v něm své děti. Příjezd záhadného pana Lelanda Gaunta však všechno změní.
Pan Gaunt si otevře v Castle Rocku nový obchod s nezvyklým názvem "Nezbytné věci", který upoutá pozornost všech obyvatel. Každý v tom obchodu najde nějakou věc, kterou prostě musí mít - a pan Gaunt mu ji ochotně prodá. Často za směšně nízkou cenu. Jenomže peníze tvoří pouze polovinu té ceny. Každý musí panu Gauntovi slíbit, že provede nějaký nevinný žertík. Obyvatelé Castle Rocku si ale neuvědomují, že se čím dál tím víc zamotávají do sítí Gauntových intrik a vydávají se na cestu, odkud není návratu.
Celé "představení", jak tomu pan Gaunt rád říká, odstartuje chlapec jménem Brian Rusk. Tomu pan Gaunt prakticky věnuje vzácnou baseballovou kartičku jeho oblíbeného hráče, Sandyho Koufaxe. Na kartičce je dokonce věnování, kde stojí: "Mému příteli, Brianovi." Brian proto neváhá a slíbí provést žert jisté Wilmě Jerzyckové. Říká si, že na tom vlastně není nic špatného. Jen nahází trochu bláta na její čistě vypraná prostěradla… Jenže Wilma Jerzycková je velmi výbušná a nesnesitelně hádavá žena a v Castle Rocku je jistá osoba, se kterou má nevyřízené účty. Tou osobou je Nettie Cobbová, plachá pomocnice majitelky krejčovství Polly Chalmersové, která se jí před lety ujala, když se Nettie vrátila z psychiatrické léčebny, ve které byla proto, že zavraždila svého manžela, který ji týral. Nettie si pořídila malé štěně a Wilmě vadilo jeho štěkání. Jejich hádku musel tehdy řešit šerif Alan Pangborn (také přítel Polly Chalmersové) a od té doby se ty dvě ženy nenáviděly. Wilmě je tedy okamžitě jasné, kdo za zašpiněným prostěradlem stojí. Hrozí nic netušící Nettie tím, že zabije jejího psa. Pan Gaunt samozřejmě o nenávisti mezi Nettie a Wilmou věděl a rozhodl se ji využít. Svému dalšímu zákazníkovi, místnímu ztroskotanci a opilci, dal za úkol zabít psa Nettie Cobbové a postaral se o to, aby Brian zároveň naházel kameny na dům Wilmy Jerzyckové. Bylo jen otázkou času, kdy se obě vydají vyřídit si své účty ručně. Vše skončilo soubojem obou rozzuřených žen uprostřed ulice a následně i smrtí obou z nich. Byl to však pouze začátek.
Téměř všichni obyvatelé byli brzy zákazníky pana Gaunta a ten mezi nimi úspěšně šířil nenávist a strach. Ovládal je pomocí jejich touhy po vlastnictví věcí, které pro sebe považovali za nezbytné a díky strachu, že o ně přijdou, je dokázal přimět k nejrůznějším věcem. Do svých sítí nalákal i Polly Chalmersovou, která trpěla artritidou, a on jí nabídl prostředek, jak se strašných bolestí rukou zbavit. Podařilo se mu jí rozhádat se svým milencem, šerifem Pangbornem, který byl jediným obyvatelem Castle Rocku, kterého se Gaunt obával.
Když ovládl celé město a nenávist vybičoval natolik, že se jeho obyvatelé bez skrupulí vraždili pomocí zvláštních zbraní, které jim dodal, chystal se pan Gaunt přesunout svůj krámek zase o kus dál. V tom mu však zabránil šerif Pangborn, který se o něm dozvěděl pravdu díky mladšímu bratrovi Briana Ruska. Brian se sice v garáži zastřelil otcovou brokovnicí, protože nedokázal snést pomyšlení na to, co udělal, svého bratra však varoval před panem Gauntem (řekl, že je to ďábel) a jeho obchodem, a tak se Pangborn dozvěděl všechny chybějící informace potřebné k dopadení toho, kdo stál za zkázou Castle Rocku.
Leland Gaunt se pokusí získat i šerifa Pangborna, který chce ze všeho nejvíc zjistit, co se přesně stalo před lety, kdy jeho manželka i jeho mladší syn zahynuli při autonehodě. Šerif si však uvědomí, že to, co mu Gaunt předhazuje, je pouhá iluze, a nakonec se mu podaří Gaunta vyhnat z města a zachránit tak zbytek jeho obyvatel. On i Polly však nakonec z Castle Rocku odjíždějí.
Román končí prakticky stejně, jako začal: čtenáři je představeno další město, kde se otevírá nový obchod s nezvyklým názvem - tentokrát to však jsou "Vyslyšené motlitby".
"Takže," řekl pan Gaunt tiše. "Dejme tomu, Briane, že tím kupujícím bys byl ty. Dejme tomu. Co bys byl ochoten dát za tuhle kartu?"
Brianovi padlo na srdce těžké závaží zoufalství.
"Všechno, co mám, je -"
Levá ruka pana Gaunta vylétla. "Psst!" zarazil ho přísně. "Že tě jazyk nebolí! Kupující nesmí nikdy říkat prodávajícímu, kolik má peněz! To bys rovnou mohl prodavači podat celou peněženku, obrátit naruby všechny kapsy a vysypat jejich obsah na podlahu! Když neumíš lhát, buď zticha! To je první pravidlo poctivého obchodování, Briane, chlapče milý."
Jeho oči - byly tak velké a temné. Brian cítil, že v nich plave.
"Tahle karta má dvojí cenu, Briane. Půl… a půl. Jednu polovinu tvoří cena v hotovosti. Druhou polovinu určitý skutek. Rozumíš?"
"Ano," Brian se opět cítil někde daleko - daleko od městečka Castle Rock; daleko od obchodu Nezbytné věci, dokonce i daleko od sebe samotného. Jediné, co na tomto vzdáleném místě bylo skutečné, byly velké, tmavé oči pana Gaunta.
"Cena v hotovosti za tuto baseballovou kartu z roku 1956 s podpisem Sandy Koufaxe činí osmdesát pět centů," pronesl pan Gaunt. "Zdá se ti, že je to slušná cena?"
"Ano," řekl Brian. Jeho hlas zněl zdaleka a slabě. I on sám se zdál ztrácet, ztrácet někam daleko… a přibližovat se k bodu, kde už přestane fungovat jasná paměť.
"Dobře," zněl laskavý hlas pana Gaunta. "Tak zatím nám ten obchod jde dobře. A teď ten skutek… znáš paní jménem Wilma Jerzycková, Briane?"
"Jasně, Wilmu znám," řekl Brian z rostoucí temnoty. "Ta bydlí na druhé straně našeho bloku."
"Ano, myslím, že ano," souhlasil pan Gaunt. "Tak teď dobře poslouchej, Briane." Určitě musel mluvit ještě dál, ale Brian si nevzpomínal, co říkal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama