"Když to není rozbité, nespravuj to."

Maxim Gorkij - Na dně

2. ledna 2012 v 13:56 | frida |  Čtenářský deník
Maxim Gorkij
Na dně
Hlavní postavy: Michal Berlák, Vasilisa, Nataša, Medvěděv, Vaska Popel, Klešťa, Anna, Nasťa, Buchta, Bubnov, Baron, Satin, Herec, Luka
Sociálně-filozofické drama Na dně z přelomu let 1901 a 1902 je podle mnohých odborníků Gorkého nejlepší dramatickou prací. Sám autor žánr hry označuje za "obrazy" - hra o čtyřech dějstvích nemá žádného hlavního hrdinu ani nijak výraznou dějovou linku. Čtenáři je představeno několik postav ze spodního patra společnosti, každá z nich má svůj vlastní spletitý osud, se kterým nás Gorkij během hry seznamuje. Kromě realistického popisu tohoto prostředí (se kterým má autor osobní zkušenosti) si s příchodem postavy starého poutníka Luky mnohé postavy začnou klást zásadní otázky o smyslu života, spravedlnosti, osudu, nebo o tom, jaká je hodnota člověka.
Děj se odehrává v noclehárně, kterou obývá několik lidí, které spojuje chudoba. Žijí zde zámečník Klešťa se svou umírající ženou Annou, mladá citlivá Nasťa, prodavačka placek Buchta, čepičář Bubnov, zchudlý Baron, Herec a Satin. Posledním obyvatelem je Vaska Popel, zloděj, jehož služeb využívá chamtivý majitel noclehárny Michal Berlák. Popel má rád Berlákovu švagrovou, mladou dívku Natašu, ale je zároveň milencem její sestry, Berlákovy ženy Vasilisy, o čemž všichni obyvatelé noclehárny vědí.
Ze stereotypu plného hádek, rvaček, dluhů a alkoholu je vytrhne příchod nového nocležníka - šedesátiletého poutníka Luky, který se od začátku ke všem chová velmi přívětivě a je ochoten jim lhát, aby jim ulehčil život. Například umírající Anně vypráví o posmrtném životě a pomůže jí tak s jejím strachem ze smrti. Jeho snaha se u cynických obyvatel noclehárny setkává s uznáním jen pomalu, ale v závěru hry vyplyne, že si ho všichni oblíbili a vážili si jeho i jeho moudrých názorů.
Popelovi pomůže s jeho náklonností k Nataše, když Popel odmítne Vasilisinu žádost, aby Berláka za peníze zabil. Luka tvrdí, že by měl Popel vzít Natašu, kterou Vasilisa i Berlák ze žárlivosti týrají, a odejít s ní na Sibiř, kde by začali nový, lepší život. Po chvíli přemlouvání Nataša s odchodem souhlasí, jejich plány ale vyslechnou Berlákovi a Natašu potrestají tím, že jí opaří nohy vodou ze samovaru. Popel ve vzteku Berláka zabije, čehož chce Vasilisa využít k tomu, aby bývalého milence, který ji odmítl, potrestala. Popel nechce, aby jí to prošlo, a rozhodne se říct, že ho žádala, aby Berláka zavraždil. Nataša si to vyloží tak, že spolu byli Popel i Vasilisa celou dobu domluvení a rozhodne se přispět k Popelově odsouzení.
Po tomto incidentu se Luka vytratí (Berlákovi ho předtím chtěli vyhnat). Klešťa si začne zvykat na život bez manželky a bez práce (takovým životem předtím pohrdal), Buchta se provdá za strýce Vasilisy a Natašy, strážníka Medvěděva, kterého předtím odmítala, Vasilisa a Vaska čekají na soud a Nataša po propuštění z nemocnice zmizí. Hra končí tím, že obyvatelé noclehárny flámují na útraty Bubnova a flám přeruší zpráva, že Herec, který se dříve díky Lukovi rozhodl, že se vydá do léčebny a zbaví se závislosti na alkoholu, aby mohl začít svůj život od začátku (za což se mu ostatní posmívali), se na dvorku za noclehárnou oběsil.
Citáty:
LUKA: Lidi jsou lidi! Ať se přetvařuješ, jak chceš, ať máš páteř třeba gumovou, jako člověk ses narodil a jako člověk zas umřeš… A lidi, jak se tak dívám, jsou pořád chytřejší, pořád zajímavější… Žijou pořád hůř a hůř, ale chtěj pořád líp a líp… jsou paličatý!
~~~
LUKA: A proč by ses, chlapče, radši nesebral a hajdy vodsuď?
POPEL: Kam? No kam?
LUKA: Jdi… na Sibiř!
POPEL: Prosím tě! Ne, to já si radši počkám, až mě tam pošlou na státní outraty!
LUKA: Měl bys mě poslechnout! Tam bys našel cestu pro svůj život… Tam takový lidi potřebujou!
POPEL: Já mám svou cestu určenou! Táta seděl celej život v kdejakým lochu a pro mě to vobjednal taky… Ještě jsem byl prcek a už na mě volali: zloději!...
LUKA: Málo platný, Sibiř je krásná země! Zaslíbená země! Kdo má hlavu a dvě ruce, ten si tam žije jak vokurka v pařeništi!
POPEL: Dědku! Proč věčně lžeš?
LUKA: Co říkáš?
POPEL: Seš hluchej? Proč lžeš, povídám!
LUKA: Já že lžu? Kdypak?
POPEL: Pořád… Támhle je to dobrý, tadyhle je to dobrý… to není lhaní? Proč to děláš?
LUKA: Tak mě poslechni, seber se a přesvědč se sám… Ještě mi poděkuješ! Nač se tady poflakovat, co z toho máš? A na co tolik potřebuješ pravdu?... Vem rozum do hrsti! Vona ta pravda tě taky může bodnout jako nůž…
POPEL: To je mi fuk! Když bodnout, tak bodnout!
LUKA: To je blázen! Proč by člověk sám sebe zabíjel?
BUBNOV: Co tady blbnete? Já tomu nerozumím… Jakou pravdu potřebuješ, Vasko? Na co, prosím tě? Copak vo sobě nevíš pravdu? A ostatní taky nevědí pravdu?
POPEL: Počkej, buď zticha! Ať mi to řekne von! Hele, dědku, je Bůh nebo není? (…)
LUKA: Když věříš, tak je; když nevěříš, tak není… Je jen to, čemu věříš…
~~~
SATIN: (…) Jednou jsem se ho zeptal: "Dědo, proč lidi žijou?" "(…) Už stovky let a možná dýl žijou lidi pro lepšího člověka! Všichni, chlapče zlatej, všichni do jednoho žijou proto, aby se lidem žilo líp! Právě proto si člověk musí každýho člověka vážit… nikdy nemůžeš vědět, kdo to je, proč se narodil a co dokáže udělat… třeba se zrovna narodil, aby nám přines štěstí, třeba z něj budeme mít velkej užitek… A hlavně na děti musí bejt člověk vopatrnej… na caparty! Caparti potřebujou volnej prostor! Tak by se jim neměl brát… Lidi by měli uvážit, že jsou na světě taky děti!...
~~~
SATIN: (…) Já jsem dneska ňákej hodnej!... To bych rád věděl proč…
BARON: Ty seš dycky hodnej, když se přivožereš… a chytrej…
SATIN: Já když se vožeru, tak se mi všechno líbí. Nojo! Von se modlí? Prosím! Člověk má právo věřit nebo nevěřit, je to jeho věc! Člověk je svobodnej a za všechno musí zaplatit sám: za víru, za nevíru, za lásku, za rozum; člověk za všecko platí sám a proto je svobodnej! Člověk je pravda! A co je to člověk? To nejsi ani ty, ani já, ale voni… ne! To seš ty, já, voni, dědek, Napoleon, Mohamed… všichni v jednom! Chápeš to? Není to vobrovský? Jsou v tom všecky začátky a všecky konce… Všechno je v tom člověku a všechno je kvůli němu! Existuje jedině člověk, všecko ostatní je dílo jeho rukou a jeho mozku! Člověk! To je skvělý! To zní… hrdě! Člo-věk! Važte si člověka! Nelitujte ho… neponižujte ho svou lítostí, ale važte si ho! Pojď se na to napít, Barone, ať žije člověk! (…) Člověk se narodí pro lepší příští!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama